Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Vedení ÚSTR se distancuje od badatelské učebnice dějepisu pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia. Tato učebnice byla sepsána oddělením vzdělávání za minulého vedení ÚSTR a její tvůrci založili dokonce web stránku nazvanou „"Dějepis pod tlakem". Zde mimo jiné varují před ohrožením moderního historického vzdělávání v ČR. Vy, jako političtí vězni komunistického režimu si dobře pamatujete období komunistického teroru, a tak si prosím přečtěte oba odkazy. Tak jsem se zamýšlel, odkud asi pramení názory mladých historiků a vzpomněl jsem si na výročí zavraždění JUDr. Milady Horákové. Byla to přeci Filozofická fakulta, která nechtěla vyvěsit (na rozdíl od řady jiných vysokých škol a institucí velký plakát s obrazem Milady Horákové a nápisem Zavražděna komunisty Vedení Filozofické fakulty UK se nelíbí sdělení, že Milada Horáková byla „zavražděna komunisty“ (FORUM 24 a rozhovor s děkanem ze kterého vyjímám: Je dnes Univerzita Karlova nalevo? Mně se zdá, že oproti 90. letům je posun k progresivismu a marxismu patrný. Na humanitních fakultách jistě je víc levicově orientovaných studentů než třeba na Národohospodářské fakultě VŠE, možná i víc než na jiných fakultách Univerzity Karlovy. Pokud jde o vývoj v čase, nevím. Fakt je, že jsme s Pavlem Kolářem byli první, kdo tu v roce 2001 otevřel kurz k marxismu a moderní historiografii. Zájemců tehdy ještě nebylo moc, byli to spíš jednotlivci, byť už tehdy někteří vyhraněně levicoví. Dnes je to poměrně výrazné hnutí, související možná i s tím, že jsme dohnali resty v základní literatuře. V historii a sociologii totiž marxismus hraje velmi významnou úlohu. Staráme se dnes již 34 let o Čestné pohřebiště v Ďáblicích a jeden z důvodů (mimo piety k obětem) našeho dlouholetého úsilí je, aby v budoucnu někdo nemohl začít popírat to, co se stalo. Neustále v šachtách na Čestném pohřebišti nalézáme nová jména obětí komunismu, buď zavražděných na popravišti nebo umučených ve vězení. Byl jsem vždy přesvědčen, že co se stalo v naší vlasti v letech 1948–1949 má snad jasný, dnes již historický, výklad. Zdá se, že se objevují mladí historici, kteří tuto dobu zažili tak maximálně na pískovišti a informace mají z druhé ruky od kategorie lidí, kteří v minulém režimu si byli rovnější než ti ostatní. Naše Sdružení bývalých politických vězňů není spolkem aktivistů, ale k danému tématu jsme stručně vyslovili plnou podporu vedení Ústavu pro studium totalitních režimů – a asi by se k tomu měla vyjádřit i KPV. Všechny srdečně zdraví Jiří Línek