Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Po mém prvním odsouzení v r. 1971 jsem cítil, že všudypřítomná propagace nerozborného přátelství se SSSR a vedoucí úloha KSČ se mi maximálně příčila. Po letákových akcích s protisovětskými texty jsem se v r. 1973 rozhodl, že bude třeba ničit v rámci možností i veškerou propagační aktivitu této zhoubné ideologie.

V r. 1973 jsem začal za pomocí výbušnin, třaskavin a termitu likvidovat v nočních hodinách propagační bilbordy a vitriny s touto tématikou. Akce se dařily hlavně v r.1976-7 a to především v období, kdy se konala důležitá hokejová utkání v rámci mistrovství světa.

V r. 1975 jsem nejprve zkušebně provedl jen několik útoků a bylo pro mě prioritou, abych neohrozil žádnou osobu, neboť přece jen nějaký náhodný chodec se mohl v místě útoku vyskytnout, ale jak jsem zjistil, tak v pozdních večerních hodinách nikdo nechodil číst propagační výzvy k oslavě SSSR a já jsem časování exploze zvolil tak na 1 minutu. Občané ve dnech hokejových zápasů byli doma u televizorů, pozorovali hokej a to platilo i o příslušnících SNB, PS-VB, LM a dalších.

Na základě těchto útoků na komunistickou symboliku založila StB operativní svazek s krycím názvem "Skříňka" a to s cílem odhalit pachatele těchto útoků.

Už na počátku těchto útoků jsem byl překvapen tím, kolik úsilí StB vynaložila na dopadení pachatele a co všechno se kolem toho dělo.

Zpočátku jsem na destrukci skříněk používal jen pár gramů třaskaviny - chlorečnanu draselného, organického peroxidu a nebo acetylidu stříbra, ale i důlní trhavinu. Po nějakém čase však soudruzi začali tyto propagační vitriny vyrábět z kovových částí a odolnost těchto vitrin byla tím pádem mnohem větší. Nešlo o to rozbít skleněnou výplň. Já kladl důraz na totální zničení především kovových dílů těchto vitrin. Ve dvou případech výrobci těchto vitrin dokonce použili na zadní stěnu plošinovou ocel o síle 5 mm(!!!). Když tuto konstrukci - vitrinu instalovali, tak museli použít jeřáb a já byl nucen na takovou konstrukci použít větší gramáž brizantní třaskaviny, nebo důlní trhaviny.

To však už pochopili, že významná hokejová utkání mají s prováděním bombových útoků na propagační vitriny souvislost. Výsledkem toho nakonec bylo, že ve dnech hokejových zápasů byly tyto skříňky hlídány příslušníky VB, PS-VB, LM a také i samotnými příslušníky StB. Dle tehdejších informací bylo v Přerově víc jak 100 propagačních vitrin a to tedy vyžadovalo mnoho ochotných soudruhů, kteří museli u těchto skříněk držet ve večerních a nočních hodinách dozor. Všichni tito soudruzi měli také zájem o průběh hokejových zápasů a tak jejich snaha o dopadení pachatele byla o to větší.

Já po svých zkušenostech s orgány StB jsem nic nepodcenil a na tyto akce jsem již chodil ozbrojen pistolí.

V rámci vyšetřování této věci bylo mnoho nezúčasněných občanů předváděno na výslechy s cílem zjistit kdo co viděl, kdo šel kolem a tak pod. Mimo jiné byl v této záležitosti vyslýchán i jistý Břetislav Podlucký, který bydlel kousek od místa destrukce jedné z vitrin. Ten netušil, že se jednalo po hokejovém zápase o výbuch vitriny a domníval se, že to někdo odpálil petardu od radosti nad našim vítězstvím v hokeji a divil se, že vyšetřující soudruzi z StB také neprojevují radost nad výsledkem hokejového zápasu.

Tyto a podobné akce zastavilo až moje další zatčení v závěru r.1976. Ve vyšetřovací vazbě na StB v Ostravě jsem výslechům ale natolik odolal, že se soudruhům z StB nepodařilo mě dokázat ani jednu výbušninou poškozenou vitrinu či transparent. Kritická situace pro mne nastala krátce po mém tehdejším zatčení, kdy jeden spoluobviněný začal s StB intenzivně spolupracovat. Nedávno ÚDV bohužel ukončil vyšetřování akce StB vedené pod krycím názvem "Skříňka" (viz příloha v nedávném článku).

Tedy i já jsem v období hokejových zápasů prožíval jisté nadšení, i když poněkud z jiného důvodu a s jinými cíli...

Vladimír Hučín