Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

"Kdyby vaši konfiskátoři svými úvodními zločiny nezískali moc, jež jim zaručuje beztrestnost ve všech zločinech, kterými se od té doby provinili a které teprve napáchají, nikoli sylogismus logika, ale energická rána kata by vyvrátila sofistiku, která se stala spolupachatelkou loupeže a vraždy." (Edmund Burke)

V loňském roce tomu bylo 40 let, co naše země byla v souladu se žádostí našich bolševiků okupována armádami Varšavského paktu v čele s armádou SSSR. Zatímco 21. srpna 1968 byla role našich vlastizrádců poněkud zastíněna siluetami agresorových tanků, o rok později, v srpnu 1969 již naši vlastní bolševici hráli jasný, aktivní prim. Toto smutné výročí, v jistém smyslu ještě smutnější než samotný vpád cizích armád, si dnes připomínáme stejně jako vlastní okupaci.

Srpnové události roku 1969 jsou jedním z podstatných mezníků v historii lámání páteře občanů naší země. Neboť v těchto mezních okamžicích u nás ve 20. století vždy vítězila ta horší část společnosti, následovaly emigrace a degradace. Buzením nadějí a jejich důsledným mařením byli a jsou opakovaně vyháněni a znechucováni ti, kteří by mohli vzít odpovědnost za sebe a za společenství do vlastních rukou. Bolševický režim na tomto základě vytvořil jeden ze systematických procesů, které mu účinně sloužily k detekci a eliminaci byť jen potenciálních třídních nepřátel. Lidé s bohatou praxí v této činnosti měli řadu příležitostí k její aplikaci i po roce 1989.

Konzervativní strana považuje za alarmující, že na naší politické scéně stále působí zločinná KSČM, která se k výše uvedeným nejhorším tradicím bezostyšně hlásí, v jiných politických stranách, včetně těch "pravicových", je vysoká míra tolerance k bývalému členství v KSČ, a to i ke členství nikoli pouze řadovému, společnost jako celek bagatelizuje průběh i důsledky totality a je občas dokonce stižena závany "ostalgie",o antikomunismus není považován za něco zcela přirozeného a nezbytného, ale naopak se dokonce objevují hlasy, které před ním varují.

Výslednicí těchto skutečností je současnost, kdy i tzv. pravicoví politici inklinují k Moskvě, klientelistické vztahy stojí na vazbách z totalitního období a nejsilnější politické strany se lehce shodnou na "nepolitické vládě" plné ex-členů KSČ. Tragické přitom je, že pokud měli být do ministerských postů jmenováni lidé z prostředí, které se nachází jen těsně pod nejvyššími - mediálně nasvícenými - patry politiky, dost pravděpodobně z nikoho jiného, než z bývalých členů zločinecké organizace ani nebylo možné vybírat. Mezi dnešními politiky a vysokými státními úředníky je až příliš mnoho dědiců posledních dvou desetiletí totality. Beztrestnost jim zatím zaručují již spáchané zločiny, které jim dopomohly k moci a majetku, spolupráce velkého množství soudruhů a zločiny nové.

Konzervativní strana
Praha 21. srpna 2009
Za správnost vyjádření zodpovídá kancléř Martin Rejman.