Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Obr: Přítisky ke 40. výročí založení K-231 na známkách České pošty.

Ještě dříve než se pokusíme shrnout události, projevy, sliby posledních dní, které možná ovlivní myšlení a hlavně rozhodování politických vězňů na sněmu v Olomouci, dovolte nám vrátit se do roku 2007.

Ústředí KPV předložilo dne 10.dubna 2007 všem pobočkám dotazník nazvaný "Průzkum našich sil,možností a schopností".

Pobočka č. 20 v Jablonci nad Nisou odpověděla na předložené otázky Ústředí KPV "Memorandem" o několika stránkách, kde prezentovala názor na další budoucnost tohoto sdružení. Na dokreslení použijeme několik vět z tohoto souboru, kterému dal konečnou podobu pan František Šemík (92), tehdy nejstarší člen pobočky a který se proto na nás nebude zlobit.

Citujeme z Memoranda: "Jsme bohužel svědky toho, že KPV mnohokrát selhala, byla tolikrát zneužita po listopadu 89, který měl přinést nápravu. Naše organizace byla vedena jinam, než jsme očekávali, nedosáhla potrestání viníků obludného komunistického režimu, nebylo dosaženo plného uznání 3. odboje a my postupně odcházíme z tohoto světa s vědomím, že jsme byli podvedeni. Konfederace nebyla důraznou v prosazování našich oprávněných požadavků, místo spravedlivého zadostiučinění zakoušíme výsměch našich někdejších perzekutorů, udavačů, konspirátorů, vyšetřovatelů, bachařů, kteří vyměnili obratně "vedoucí úlohu strany" za ekonomickou nadvládu mafií a znovu nám vnucují svou vůli, ponechávajíce nám jen úlohu kladečů věnců a uctivých ponížených prosebníků." Tolik citace z tohoto "Memoranda", které jako mnoho jiných myšlenek a námětů upadlo v hluboké zapomnění.

Na Pražském hradě 30. září 2009 však 600 muklů a politických vězňů aplaudovalo prezidentu Klausovi, když pronášel větu: "Komunistický převrat naši zemi na dlouhá desetiletí vydělil z pro nás přirozeného prostředí západních demokracií." Dnes jsme svědky toho, jak sám pan prezident nás svými postoji a názory vyděluje do sféry východního vlivu. Stačilo přeci jen 5. října podepsat Lisabonskou smlouvu a opět bychom byli zařazeni po bok států se západní demokracií. Nestalo se tak. Ne, pan prezident vás opustil, aby nezmeškal bombastické oslavy 60. výročí vítězství lidu komunistické Číny, jakoby i tam nemohl důstojně reprezentovat pan Jakl...

Místo toho, aby se omluvil za zesměšňování protikomunistického odboje opět během krátké zdravice několikrát lhal.

Vykřiknout tam v tom "historickém sále": 'Lžete, pane prezidente', byli bychom zlynčováni, zbiti holemi lidí, typu pana Podpěry. Můžeme vám alespoň napsat. Přemýšlejte, prosíme!

Napsat a podat můžeme zbytku postižených pouze další informaci o tom, že po dvaceti letech existence KPV, touží vedení KPV po vytvoření "Morálního tribunálu", který by pouze pojmenoval zločiny komunistického režimu a okamžitě jim odpustil. Jistě hluboce křesťanská myšlenka, ale dovolte pouze připomínku - máme přeci ÚSTR a "naši" paní Kavalírovou, předsedkyni Rady tohoto Ústavu, která by měla iniciovat veškerá obvinění ze zločinů způsobených komunistickým režimem.

Jistěže o podrobnostech tohoto projektu se dozvíte na sněmu v Olomouci a na vás bude, jestli tuto absurditu většina přemýšlivých schválí či odmítne. Přemýšlet a nezapomínat při tom, je naprosto nutné k zachování, udržení cti a morálního povědomí všech politických vězňů. Vždyť nás postižených bylo 450 tisíc.

Nezapomínat například na sliby pana Topolánka o uznání 3. odboje, takového, který by nerozděloval souručenství politických vězňů na odbojáře a odpůrce. Všichni jsme přeci stáli bez vyjimky, před soudci ve stejných talárech odsuzujících nás ve smyslu stejných komunistických zákonů. Doufáme jen, že autor zákona pan senátor Liška tuto jemnou nesrovnalost z dalšího zákona odstraní.

Již vůbec nemůžeme zapomenout na další ze série slibů na téma "náhrada dovolených" částkou 1800,- Kč k důchodu, zvláště když musel vědět, že nemá peníze. Jednoduchý předvolební slib, který však musel na seniory zapůsobit.

Slib, který máme ještě v živé paměti je prohlášení pana premiéra Jana Fischera o odškodnění studentů vysokých škol vyloučených po roce 1948. Je to slib, který je ve své podstatě nebezpečný, neboť vytváří zvláště v Konfederaci a hlavně v jejím vedení, skupinu lidí V.I.P. opředenou tituly a odškodněnou. Odškodněnou takovou částkou, která je dalším pokusem o rozštěpení KPV na vrchnost a primitivy (vlastní slova paní Kavalírové). Odškodnění mají být všichni přeživší bez rozdílu podle jedné ze tří základních preambulí politických vězňů. "Otrocké práce" je skutečnost, která nás spojuje, neboť jsme ji prožili všichni na vlastní kůži.

Postižených studentů není podle slov pana premiéra mnoho, snad k pěti stům. Absolutně však pomíjí tisíce dalších, tehdy mladých lidí, kteří se na žádná studia nemohli dostat, jen z důvodů, že byli z ideových a kádrových důvodů pro režim nepřijatelní. Nikdo se jich neptal na jejich přání, ideje a sny o budoucnosti. Stali se z nich horníci, taviči u vysokých pecí, zedníci, švadleny, řemeslníci a posléze i muklové v Uranových dolech.

Pan premiér a vedení KPV by si tuto skutečnost měli uvědomit a napravit tuto nespravedlnost, je to v jejich moci. V rukou dalších muklů-zástupců poboček na sněmu v Olomouci je však budoucí osud všech politických vězňů a nejen slepě plnit přání pana prezidenta, aby přispěli ke kultivaci politiky.

Zvažte dobře svá rozhodnutí a konejte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí!

Dvořák + Dyková
členové Sdružení bývalých politických vězňů
Liberec 8.10.2009, (několik dní před sněmem KPV)

Datum: 30. 9. 2009, Španělský sál, Pražský hrad

Vážená paní předsedkyně, vysocí ústavní činitelé, vážené dámy, vážení pánové,

jsem velmi rád, že jsem – navzdory neodkladným povinnostem, kterým se od dnešního rána nemohu vyhnout – našel časovou skulinku, abych mohl alespoň krátce pozdravit Vaše dnešní významné shromáždění u příležitosti 20. výročí Vaší konfederace.

Za důležité považuji zejména to, že mohu Vaše rokování pozdravit právě zde, ve Španělském sále Pražského hradu, v jednom z nejvýznamnějších míst české historie, a navíc v době, kdy si připomínáme uplynutí dvaceti let od zhroucení hrůzného totalitního komunistického režimu, jehož byla většina z Vás v různých dobách a v různých podobách bezmocnými oběťmi.

Mnohokrát jsem řekl a chci to zopakovat i teď, před Vámi, že je mým nezměnitelným přesvědčením, že byl čtyřicetiletím komunistické vlády tragickým a ničím neobhajitelným způsobem vážně postižen celý náš stát a většina jeho občanů.

Komunistický převrat naši zemi na dlouhá desetiletí vydělil z pro nás přirozeného prostředí západních demokracií, způsobil jí těžké hospodářské a politické ztráty a vedl ke zcela zbytečnému, a ještě dnes nelehko překonávanému zaostávání za přirozeně se vyvíjejícím západním světem. Způsobil i obrovské množství individuálních lidských a rodinných tragédií. Od poprav a dlouholetého věznění nejen politických oponentů, ale i zcela nevinných, mravně a občansky konzistentních lidí, až k – na první pohled – méně nápadnému, ale o to masovějšímu útlaku celých společenských skupin, jimž byla z politických důvodů odpírána možnost vzdělání či profesionálního uplatnění. To všechno jsou škody nenahraditelné, nesmazatelné, bohužel nerehabilitovatelné a nerestituovatelné.

Mnohokrát jsem rovněž veřejně řekl, jak vysoce si vážím práce Konfederace politických vězňů, za jak důležitou ji pokládám – zvláště ve vztahu k naší společné paměti a v tomto smyslu především k naší mladé generaci. Chtěl bych Vám za tuto Vaši aktivitu z tohoto místa znovu a velmi nahlas poděkovat.

Chci Vám popřát, aby se jednání Vaší konference zdařilo a chci Vás ujistit, že jsem jako prezident republiky – stejně jako tomu bylo dosud – připraven Vaši záslužnou práci veřejně podporovat a Vašim názorům naslouchat. Činil jsem tak ve svých různých vrcholných politických rolích celé uplynulé dvacetiletí a je pro mne zcela přirozené, že tak budu činit i nadále.

Moc bych si přál, abyste svou aktivitou přispěli i ke kultivaci naší politické scény a abyste uměli naznačit, kdo z politiků hrůzu a nepřijatelnost komunismu autenticky cítí a kdo se na politické scéně různými svými siláckými výroky jen předvádí. Věřím, že právě Vy tento rozdíl cítíte velmi zřetelně a že se silou hlasu leckterých výroků nenecháte oklamat.

Dovolte mi, abych Vám v zastoupení převážné části naší veřejnosti vyslovil obdiv za statečnost, kterou jste v minulosti tváří v tvář komunistické diktatuře projevovali a abych připomněl oběti nejvyšší, které přinesli mnozí Vaši kolegové a přátelé. Nejsou zde dnes fyzicky s námi, ale jejich odkaz a smysl jejich obětí žije právě v organizacích, jako je ta Vaše.

Přerušil jsem přijímání pověřovacích listin nových velvyslanců v naší zemi, ale musím se k tomu vrátit. Vím, že tato pravidelná oficiální procedura také trochu zkomplikovala Váš příchod na Pražský hrad.

Přeji Vašemu rokování plný úspěch!

Václav Klaus, Konference Konfederace politických vězňů, Španělský sál, Pražský hrad, 30. září 2009