Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

David Navara stál v roce 2002 mezi aktivisty, kteří žádali osvobození bývalého protikomunistického disidenta a ještě nedávno činného agenta české Bezpečnostní informační služby (BIS), Vladimíra Hučína. Hučín pracoval na případech levicového extremismu a varoval před narůstající agresí komunistů. Poté, co se v roce 1999-2000 událo několik pumových útoků na Přerovsku, započala kauza, která vyústila v odhalení mnoha znepokojivých faktů o řízení české justice a stavu BIS. Všechny tyto události přivedly tým tří autorů k napsání knihy s názvem "Vladimír Hučín - Není to o mně, ale o nás". Jednoho z nich jsme vyhledali a zeptali se ho na několik otázek k novému, rozšířenému vydání jejich téměř pěti set stránkové publikace.

"Není to jenom vyprávění, je to i řada oskenovaných dokumentů – důkazů o tom, že byl případ "Hučín" zinscenovaný lidmi, kteří se v české administrativě, soudnictví a tajné službě drží ještě z předlistopadových dob," říká jeden z autorů knihy David Navara. "Chceme tím očistit Hučínovo jméno a poukázat na stav české justice a nedotažený pád moci minulého režimu v naší zemi."

* Proč jste knihu pojmenovali "Není to o mně, ale o nás"?

Název jsme hledali dlouho. Vybrali jsme ho z několika různých variant až nakonec, po napsání knihy. Nebylo to tak, že by nás ten název provázel od začátku. Prostě ho pak někdo nadhodil a zdálo se, že dobře vystihuje obsah knihy, protože se na příběhu jednoho člověka zrcadlí celkový přerod komunismu do demokracie. Právě na případu Hučína je dobře vidět, co se tady událo, že "revoluce" v roce 1989 nebyla až taková revoluce.

* Proč jste si vybrali jako ústřední postavu vaší knihy právě bývalého agenta české Bezpečnostní informační služby Vladimíra Hučína?

Nebylo to tak, že jsme chtěli psát knížku a hledali jsme, o kom bychom něco mohli napsat. Bylo to spíš tak, že jsem se v roce 2001 dostal k případu Vladimíra Hučína. Na přelomu století v Přerově vybuchly nějaké bomby a Hučín to tehdy jako agent BIS na oddělení boje proti levicovému extremismu vyšetřoval a obvinil z bombových útoků šéfa mladých komunistů Zifčáka, který na to obvinil z bombových útoků Hučína. Nakonec převládl názor, že za útoky stojí Hučín, a tak byl z BIS suspendován a vzat na rok do vyšetřovací vazby jako nebezpečný terorista. Nakonec ho za výbuchy pro nedostatek důkazů nejenom neodsoudili, ale ani neobžalovali. Po propuštění z vazby, kterou mimochodem Ústavní soud prohlásil za nezákonnou, byl Hučín obžalován z několika jiných trestných činů, za které by do nejostřejší vazby nikdy nešel. Ovšem i této obžaloby byl nakonec v plném rozsahu zproštěn. Výbuchy jsou dodnes nevyřešeny.

Když tehdy Hučína obvinili a zavřeli, četl jsem o tom v novinách a jeho případ vypadal jako zmanipulovaný. Tehdy spousta aktivistů usilovala o jeho osvobození a já jsem tehdy stál mezi nimi. Chtěli s Hučínem provést soud za zavřenými dveřmi, ale protože šlo o triviální obvinění, usilovali jsme o to, aby se s ním konal veřejný soud. Jakmile bylo soudní jednání otevřeno veřejnosti, nebylo už možné Hučína odsoudit a byl osvobozen. Přestože byl ale shledán jako nevinný, do BIS se už nevrátil.

* Jak je vaše kniha sestavena a co v ní čtenář může nalézt?

Udělal jsem s Hučínem řadu rozhovorů a potřeboval jsem je přepsat do textu a tak jsem si dal inzerát na někoho, kdo by mi s tím pomohl. Ozval se student Nail Hassairi, kterého nakonec případ také zaujal, a v knize působí jako nezávislý pozorovatel, který poukazuje na různé nesrovnalosti v případu, čímž dodává celé knize další rozměr. Já jsem v podstatě na straně Hučína a tak je dobré, že se v tom Nail mohl angažovat jako nezainteresovaná třetí strana a klást Hučínovi jiný druh otázek.

Kniha je tedy, kromě jiného, řadou rozhovorů, které jsme s ním já a Nail vedli. Mapuje Hučínovo disidentské období před Sametovou revolucí 1971 – 1989 a potom pokračuje jeho prací u BIS po převratu až do soudního procesu skončeného v roce 2006. Mimochodem Hučín byl na místo agenta BIS doporučen Konfederací politických vězňů, tedy lidmi pronásledovanými tajnou službou minulého režimu.

Nejde jen o historii a Hučínův případ, ale o to, jak jsme se vlastně v naší zemi s komunismem vypořádali, respektive nevypořádali, kdo tahá za nitky a jak se u nás prosazuje spravedlnost. Nejde jen o kritiku a zkoumání důkazů, nabízíme i varianty, jak se vypořádat s korupcí ve státní správě a vytvořit průhledný a spravedlivý justiční systém, který zatím zdaleka nefunguje tak, jak by měl.

* Co je v rozšířeném vydání, které teď prodáváte, oproti prvnímu vydání nového?

Je to například třiadvaceti stránková analýza senátora Jaromíra Štětiny o jeho boji s Bezpečnostní informační službou na poli Senátu ČR. V části knihy popisuje výpověď Vladimíra Hučína, která podnítila branně-bezpečnostní výbor, aby sedm jeho členů navštívilo centrálu BIS na pozvání tehdejšího šéfa tajné služby Jiřího Langa. Zde jim mělo být umožněno nahlédnout do složek mapujících Hučínovo vyšetřování levicového extremismu. Tehdejší šéf BIS Jiří Lang na místě senátorům, k jejich zděšení, odmítl složky zpřístupnit a pokusil se je vydírat údajnými důkazy o tom, že jeden z nich je agentem ruské KGB.

* Děkujeme za rozhovor.

Úryvek z knihy napsaný senátorem Jaromírem Štětinou:

Pánové, mám tu na Vás svazek...

Dnes si uvědomuji, že měl svazek na stole předem připravený. Než delegace Senátu přijela, nechal si ředitel tajných služeb připravit kompromitační materiál, a v okamžiku, kdy se scénář návštěvy ubíral jinudy, než by si přál, jej použil. Ředitel Bezpečnostní služby Jiří Lang se bez skrupulí pokusil vydírat a vyhrožovat sedmi členům parlamentu.

Milan Kajínek, Velká Epocha 23.10.2009