Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Dělnickou stranu soud zrušil. Komunistickou stranu se zrušit nepodaří. Čeká ji zcela jiný osud. Proč?

Stovky tisíc českých vysokoškoláků mají dodnes ve svých diplomech státnice z marxismu-leninismu. Nedá se tedy říci, že by chyběla obecná povědomost o podstatě komunismu. O tom, že komunismus uznává demokracii pouze jako dočasný prostředek k dosažení moci. O tom, že principem komunismu je nahrazení politické plurality vládou jedné strany. O tom, že komunismus uznává jako politický prostředek ozbrojený třídní boj dělníků proti vlastníkům výrobních prostředků. O tom, že komunismus propaguje zrušení soukromého vlastnictví cestou konfiskace a vyvlastnění. To vše se skrývá pod pojmem "komunismus", jak nám jej vykreslil Komunistický manifest již v roce 1848. Dnes víme, že tento program je s demokratickými zásadami neslučitelný. Navzdory tomu většinu intelektuálů ani dvacet let po pádu totality nezneklidňuje.

Proč? Původní myšlenka, že komunismus se znemožní sám a že lidé komunisty nebudou volit, se ukázala jako naivní. Komunisté mají dodnes nejstabilnější voličské jádro. Jsou lidé, kteří nikdy nikoho jiného nevolili a demokracie pro ně představuje "stres", komunismus naproti tomu resentiment a vzpomínky na "jistoty". Tento typ lidí nikdy nepochopil význam "občanských" a "politických" práv, které byly za komunismu potlačeny. Vidí před sebou pouze práva "sociální".

Komunismus dodnes nevyvolává asociace hrůzy, byť má na svědomí více obětí než právem proklínaný nacismus. Jak je možné, že ruské gulagy nezneklidňují samotné Rusy a Stalin je dodnes v Rusku vzývanou modlou? Jak je možné, že komunistická Severní Korea s miliony obětí nechává klidně spát obhájce lidských práv, kteří se v případě amerického Guantanáma mohou úsilím přetrhnout?

Vraťme se ale do Čech: Dvacet let po pádu komunismu zde funguje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, jehož účinnost po úmrtí Václava Bendy je více než sporná. Zatím se v tomto úřadu nenašel žádný Simon Wiesenthal, který by si zasloužil titul lovce komunistů. Úřadu se sice podařilo dostat do vězení babičku Polednovou, ale tím výčet jeho úspěchů končí. Jeho aktivity budí dojem alibismu a teplého místa pro lidi, kteří předstírají požadovanou činnost, jejímž výsledkem je pravý opak. Práci úřadu totiž dozorují státní zástupci – bývalí komunisté a u soudu jejich případy znovu posuzují soudci – bývalí komunisté. Kromě vyšetřovatele mjr. Adolfa Rázka to zjevně nikoho nezneklidňuje.

Zajímavé je, že pojem "antikomunista" má v českém povědomí daleko hanlivější nádech než výraz "komunista". Zatímco pod komunistou si každý představí bodrého Filipa , výřečného Ransdorfa či bříškatého Remka, pod pojmem antikomunista se nám představují osoby jako Cibulka, Hučín, Šinágl, kteří jsou neoprávněně považováni za potížisty i ve většině seriózních médií. Jejich výroky a postřehy jsou přitom plné lidské opravdovosti a pravdy, připomínající hlasy starověkých proroků.

Bývalí komunističtí vězňové, sdružení v Konfederaci politických vězňů, jsou sice na veřejnosti trpěni, ale nepředstavují žádnou rozhodující politickou sílu. Svaz zahrádkářů má v porovnání s nimi daleko větší politickou moc.

Zatímco poprava dvou set politických vězňů, včetně političky Milady Horákové, nechává většinu občanů klidnými, při představě, že by bratři Mašínové měli být za svůj násilný protikomunistický odboj oslavováni, se většině příčí. Jak je to možné? Odpověď na to částečně dává spisovatel Philip Roth, který říká, že "kapitalismus je všežravý a nemilosrdný pes. Ale co je život, když ne všežravý a nemilosrdný pes? Vypadá to tak, že tento systém je v souladu se životem. A právě proto funguje." – "Podívej se, všechno, co komunisté tvrdí o kapitalismu je pravda. A všechno, co kapitalisté tvrdí o komunismu, je také pravda. Jediný rozdíl je v tom, že náš systém funguje, neboť je založen na pravdě o lidské sobeckosti, zatímco jejich systém nepracuje, protože je založen na pohádce o lidském bratrství. Je to nádherná bláznivá pohádka, která umožnila ovládnout lidi a pak je strčit na Sibiř, aby je v tu pohádku donutila věřit."

U nás skutečně stále většina lidí žije v mytologii českých pohádek, což by nevadilo v divadelním a filmovém umění, vadí to, pokud lidé s takovým přístupem rozhodují na soudech, úřadech, v politickém a veřejném životě. A tak se opět dočkáme u soudu pohádky o tom, že komunisté to vlastně myslí dobře a že jsou řádnou demokratickou stranou.

A jak komunisté skončí? Sto let od svého založení, t.j. rok 2021, ještě oslaví v parlamentních lavicích. Sice již budou mít pouze jednocifernou voličskou podporu, ale bude to stále dost atraktivní pro komunistické prominenty, kteří si budou chtít užívat kapitalistických a demokratických poslaneckých výhod. Krátce na to se již do parlamentu nedostanou. Již dnes totiž nejsou atraktivní pro mladé voliče a tradiční voličské jádro v té době již ke zvolení nebude dost silné. Konec nad parlamentní kariérou komunistické strany tak v Čechách neučiní Nejvyšší správní soud, ale spravedlivější soud času, který komunisty pošle cestou "vyhnití" do historie. Ale v té době již budeme aktuálně řešit jiné -ismy, dnes těžko předvídatelné.

Vít Šlechta 6.4.2010 Virtually.cz