Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto je obálka knihy Komunismus a nacionální socialismus – jiná moderna

Vojenský soud odsoudil v Norimberku po válce nacisty, protože na zločiny proti lidskosti páchané na příslušnících vybraného národa (genocidu) mohl použít trestnost podle mezinárodního práva bez ohledu na to, zda takové jednání bylo trestné podle práva panujícícho v době jejich páchání v dané zemi. Možnost použití mezinárodního práva činí totiž zločiny proti lidskosti nepromlčitelnými. Náš parlament sice přijal hned po revoluci "Zákon o zločinnosti komunistického režimu", ale protože nešlo komunistům dokázat páchání genocidy podle její tehdejší definice, vysmáli se zákonodárcům, že je nikdy nemohou dostat před mezinárodní soud jako nacisty, protože politické odpůrce si může každý vraždit jak chce, to že není vyhlazování národnostních menšin neboli genocida.

Evropská unie ale rozšířila v minulém roce pojem genocidy jako zločin proti lidskosti páchaný na skupinách osob bez ohledu na jejich národnost, rasu či třídu. Evropský soud pro lidská práva uznal proto možnost universální platnosti Norimberských zákonů i na komunisty. Pokud dá např. vláda příkaz střílet do lidí přelézajících berlínskou zeď, či pokud pronásleduje skupiny kulaků či homosexuálů, páchá genocidu. Proto mohou ve všech státech EU být komunističtí zločinci stíháni za zločiny proti lidskosti a tedy genocidy podle mezinárodního práva.

V současné době právní důvody proti odsouzení komunismu v Evropě již tedy neexistují, protože možnost použití mezinárodního práva činí jejich zločiny nepromlčitelnými. Proti tomu, aby byl proces započat, stojí pouze politická nevůle ze strany socialistů a komunistů v Evropském parlamentu a Radě Evropy, a ještě větší nevůle v parlamentech jednotlivých zemí. Kdyby byli souzeni nacisté německými soudci, tak by s velkou pravděpodobností byli stále přítomni v německém parlamentu, podobně, jako jsou v něm komunisté u nás.

Bylo by proto nejlepší zřídit nadnárodní proces s komunisty jako kdysi s nacisty. Jedině ten zaručí, že nedojde k lobbismu v jednotlivých zemích. A EU se k tomu již chystá, jen je třeba vše ohlídat a nenechat zapadnout do ztracena. Bylo totiž velkým štěstím, že se po pádu nevšímavého premiéra Topolánka dostal v loňském roce do předsednictví Rady Evropy (RE) Jan Fischer, který si všiml nejen výše uvedeného usnesení Evropského soudního dvora, ale i usnesení Evropského parlamentu z roku 2008 "Svědomí Evropy a totalita", v němž se praví, že "dějiny komunismu jsou společným hrůzným evropským dědictvím". Nebýt všímavosti Jana Fischera, tak by bývalo zůstalo pouze u jednoho z mnoha usnesení EP.

Na štěstí Jan Fischer ve funkci předsedy RE se na červnovém zasedání EU v roce 2009 zasadil o to, aby nezůstalo jen u usnesení a pod jeho předsednictvím přijal Evropský parlament (EP) rezoluci "Nacismus a komunismus", v níž odsoudil komunismus a konstatoval, že "stíhání komunistických zločinců by mělo být provedeno podobně jako potrestání nacistů." Z toho tehdy vyplynul požadavek vytvoření platformy Ústavů pro studium totalitních režimů ve všech postkomunistických státech EU, které mají zasílat svá studia do společného nově vzniklého celoevropského Ústavu pro studium totalitních režimů v Madridu a ten pak předá zpracované podklady tehdy zřízené "Komisi pro výzkumy totalitních režimů" o jejíž zřízení se Jan Fischer zasadil. Do hlášení "Komise pro výzkumy totalitních režimů" budou tato všechna hlášení zahrnuta spolu s hlášeními o cca 150 milionech zavražděných civilních osob komunistickými režimy na celém světě, které má již nyník disposici.

Je proto velmi důležité, aby pravicoví politici v Radě Evropy pokračovali v práci započaté za předsednictví Jana Fischera a pomohli evropskou politiku očistit od komunistů podobně, jako byla očištěna od nacistů. Celoevropská Komise pro výzkumy totalitních režimů musí totiž na základě usnesení RE pod předsednictvím ČR do konce roku 2010 podat hlášení Radě Evropy o výsledcích svého bádání, aby bylo možné postavit komunisty před soud podle mezinárodního práva podobně jako kdysi nacisty. Nejde jen o formalitu a je nutno tohoto hlášení využít, aby bylo možno konat a vyloučit v Evropě komunisty stejně jako dříve nacisty z politického života. A námitky, že se přejmenují, nejsou na místě. Nacisté se také nepřejmenovali. Jakmile o nacistech bylo rozhodnuto mezinárodním tribunálem jako o zločincích, žádný parlament si nedovolil pustit je mezi sebe a stejně tak by tomu bylo s komunisty. Jen to chce politickou vůli a neohrožené politiky v EU, když jim k tomu Jan Fischer proklestil již cestu.

Ivana Haslingerová Fragmenty

Nynější KSČM má se svou předchůdkyní společného mnohem méně, než se jí připisuje. Jde o úplně jinou stranu, myslí si její stínová ministryně pro legislativu a lidská práva Zuzka Bebarová-Rujbrová. A stranický kolega Dolejš to dokládá na příkladu Několika vět.

Společenské vnímání nemá daleko k tomu, že nynější parlamentní KSČM téměř ztotožňuje s její předchůdkyní, která měla až do doby před jedenadvaceti lety ústavně zajištěnu vedoucí úlohu ve společnosti. "Jde o úplně jinou stranu, kterou spojuje s tou předlistopadovou mnohem méně, než se nám podsouvá," namítá pro ParlamentníListy.cz Zuzka Bebarová-Rujbrová, která zastupuje KSČM ve sněmovně už páté volební období.

"Jsme stranou novou, jinou než byla KSČ, ale zároveň držíme ten štafetový kolík, se kterým vystartovaly levicové strany v 19. století s vizí sociálně spravedlivé společnosti. Stačí si vzít do ruky náš program a Několik vět, tedy text, který byl tehdejší KSČ zatracován. My jsme programově daleko dále, jsme pro ekonomickou a společenskou pluralitu," dokládá pro ParlamentníListy.cz poslanec Jiří Dolejš, že nynější program KSČM by pro předchozí režim byl zcela nepřijatelný.

Před listopadem 1989 tu nebyl socialismus ani komunismus

"Žili jsme tehdy v umělém světě, uvědomovali jsme si chyby tehdejšího zřízení, ale i tak jsme byli přesvědčeni, že jsme blízko beztřídní společnosti," připomíná Bebarová-Rujbrová, která v květnových volbách získala druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech komunistických poslanců. "KSČM si uvědomila, že to, co tu bylo před rokem 1989 nebyl socialismus ani komunismus, byl to jen první krok," přidává poslankyně další odlišnost v podobě reálnějšího pohledu na zřízení, než jakého byli schopni předlistopadoví vůdci KSČ.

Její kolega ze sněmovny je přesvědčen, že KSČM je výjimkou v rámci okolních zemí, což je důkazem, že využila šanci, která se společenskými změnami z roku 1989 před ní naskytla. "Nenajdete podobný program a podobné výsledky. Zvládli jsme spojit touhu lidí po změně s očekáváním těch, kteří volají po sociálních jistotách," vysvětluje stínový ministr financí Dolejš setrvalou voličskou přízeň své straně.

Členství ve straně už není přínosem, spíše naopak

Podle Bebarové-Rujbrové, která byla pět let místopředsedkyní ÚV KSČM, doplatila KSČ i na to, co je charakteristické pro každé zřízení, a sice, že vedoucí třída začne mít časem pocit výlučnosti či nadřazenosti. "Nyní není členství pro nikoho přínosem, ba spíše naopak," poukazuje Bebarová-Rujbrová na to, že i základna se od předlistopadových časů výrazně proměnila.

"I dnes ale stranické legitimace slouží jako výtah k moci. Tím zážitkem z roku 1989 jsme si ale my vypěstovali rezistenci," domnívá se Dolejš, že by strana pokušení moci a jevy s ní spojenými odolávala lépe než v minulosti. "A hlavně my se neohlížíme zpátky, my koukáme dopředu. Chceme proto otevřít programovou diskusi i nečlenům, kteří si chtějí říci své, ale nebýt ve vleku politické strany," přibližuje bývalý místopředseda snahu KSČM o větší otevřenost vůči veřejnosti.

Jiří Hroník, ParlamentníListy 17.11.2010

Předseda KSČM Vojtěch Filip záměrně vyvolává nejistotu mezi českými občany a zpochybňuje právní řád České republiky. Filip tím dokázal, že komunisté nebudou nikdy respektovat zákony ČR a budou je účelově vykládat, rozhořčil se v pátek předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS).

"Pan Filip, předseda KSČM, vyvolává v naší společnosti nejistotu, tak jak to komunisté pod dohledem sovětských bolševiků dělávali v této zemi vždy," konstatoval Sobotka.

Je přesvědčen, že cílem Filipových výroků, které pronesl v pátek pro Českou televizi, je zpochybnění právního řádu, relativizace Ústavy ČR a probouzení nejistoty.

"Předseda KSČM svými dnešními výroky opět dokázal, že komunistická strana nikdy nehodlá respektovat zákony ČR a bude si je účelově vykládat," zdůraznil Sobotka.

Sobotka se svým prohlášením bránil pátečnímu nařčení z úst Vojtěcha Filipa, že svoláním 25. schůze Senátu hrubě porušil ústavu.

Senát v pátek projednává vládní úsporné zákony, mezi které patří například snížení podpory stavebního spoření nebo zdanění poslaneckých náhrad. Rozhoduje také o postupném snižování státního příspěvku politickým stranám. Senátoři již schválili úsporná opatření ministerstva práce a sociálních věcí a snižování příspěvku politickým stranám.

Všechny zákony podpořila sněmovna ve stavu legislativní nouze, k němuž vládní koalice přistoupila po obstrukcích opozice.

MEDIAFAX.CZ 12.11.2010

Předseda KSČM Vojtěch Filip mě dnes v ranním vysílání České televize nařknul z "hrubého porušení ústavy". Musím se proti těmto výrokům velmi důrazně ohradit. Mé kroky vedoucí ke svolání 25. schůze Senátu Parlamentu ČR jsou v naprostém souladu s ústavním pořádkem této země, dnešní schůze neporušuje žádný zákon a pokud kdokoliv tvrdí něco jiného, vědomě mate veřejnost nebo českou ústavu a zákony nezná. Pan Filip, předseda KSČM, vyvolává v naší společnosti nejistotu, tak jak to komunisté, pod dohledem sovětských bolševiků, dělávali v této zemi vždy. Cílem těchto výroků není nic jiného, než zpochybnit právní řád této země, relativizovat základní zákon České republiky a probouzet nejistotu. Předseda KSČ svými dnešními výroky opět dokázal, že komunistická strana nikdy nehodlá respektovat zákony ČR a bude si je účelově vykládat.

PŘEMYSL SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PARLAMENT ČR