Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Otevřený dopis bývalému předsedovi ZO KSČ Fakulty architektury VUT v Brně.

Jane Snášele,

pánové Zdeněk Hirnšal, Martin Laštovička a Jiří Slezák jako zástupci stávkujících studentů v časech listopadového převratu 1989 Vám jako činovníkovi totalitní Komunistické strany Československa vyslovili nedůvěru pro demagogické, arogantní a kariéristické chování. Vy jste na ně podal žalobu a přes dvacet let je vláčíte po soudech.

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993 označuje komunistický režim za "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný", Komunistickou stranu Československa za organizaci "zločinnou a zavrženíhodnou" a "odpor občanů proti tomuto režimu" za "legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty".

Žádáme Vás, abyste i na nás podal žalobu, neboť jako lidé, kteří v listopadu 1989 stáli u zrodu divadelní stávky, Občanského fóra a v čele stávkových výborů, jsme činili totéž, a i dnes se připojujeme k tomuto jejich odsudku Vaší osoby jako funkcionáře zločinné a zavrženíhodné organizace.

Čin Zdeňka Hirnšala, Martina Laštovičky a Jiřího Slezáka považujeme za legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty.

Vyzýváme k podpoře tohoto prohlášení studenty, divadelníky, představitele Občanského fóra z listopadu 1989 a občany, kteří se shodují s naším stanoviskem.

Prof. PhDr. Josef Kovalčuk, dramaturg, proděkan JAMU, v listopadu 1989 zakládající člen brněnské OF a dramaturg HaDivadla, které společně s Divadlem Husa na provázku zahájilo stávku divadel

Břetislav Rychlík, režisér, herec, pedagog JAMU, v listopadu 1989 zakládající člen OF a herec HaDivadla, které společně s Divadlem Husa na provázku zahájilo stávku divadel

Prof. Petr Oslzlý, ředitel CED Brno, pedagog JAMU, v listopadu 1989 zakládající signatář OF a dramaturg Divadla Husa na provázku, které společně s HaDivadlem zahájilo stávku divadel

PhDr. Michal Přibáň, Ph.D., Ústav pro českou literaturu AV ČR, v listopadu 1989 zakládající člen stávkového výboru PdF MU Brno

Prof. PhDr. Zdeňka Rusínová, Csc, emeritní profesorka Ústavu českého jazyka, v listopadu 1989 zakládající členka stávkového výboru brněnských VŠ

Roman Švanda , kavárník, v listopadu 1989 zakládající člen stávkového výboru brněnských VŠ

Doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D., vedoucí katedry filmové vědy na MU, v listopadu 1989 zakládající člen stávkového výboru brněnských VŠ a brněnského OF

V Brně 3.12.2010

S výzvou souhlasí: tisíce občanů, mezi nimi i Vladimír Hučín.
Svůj podpis můžete přidat ZDE.

Řekli o komunistovi, že je kariérista. Musí se omluvit.

Dvacet let je soudy za vyhánění starých oblud z fakult mordují. To už stojí za vzpouru předních duchů. Měli by se zastat nejen studentů, ale hlavně toho Listopadu. Jak?

Statisíce lidí podepíší petici, že si také o Snášelovi myslí, že byl kariérista a demagog.

Zbohatého rejstříku kuriózních soudních procesů na sebe včera upozornil ten možná nejpodivnější: po dvacetiletém procesu rozhodl Městský soud v Brně, že tři (tehdejší) studenti se musí omluvit komunistickému (tehdejšímu) fakultnímu činiteli Snášelovi, protože ho v lednu 1990 oprávněně nazvali kariéristou a demagogem. Chce-li někdo zprávu o ubohosti českého soudnictví nejprůkaznější, zde ji má. Dvacet let se soudy patlají v něčem tak směšném,malicherném a také jasném. Demagogická byla politika KSČ po celé čtyřicetiletí. Její členové museli tu demagogii poctivě opakovat. Ne-li, měli potíže. Po ruské okupaci odpadli z KSČ zapálení a podvedení idealisté, zůstali ničemové, sluhové okupantů, pomatení fantastové a kariéristi (řečeno jemněji), čili lidé, kteří kvůli kariéře (nebo dětem) chtěli mít klid.

Prospěchář v každém případě

Snášelovi se nelíbí (už dvacet let) označení kariérista a demagog. Nevím ale, jak jinak nazvat osobu, která v okupované zemi vstoupila do okupační organizace, s okupací souhlasila a celou tu okupační komunisticko-normalizační husákovštinu na svém pracovišti uplatňovala, což byla první povinnost komunisty. Snášel by možná řekl, že on byl mezi komunisty něco jako rozvědčík. Mnozí komunisti tam byli pro oko, pro děti, z bázně a formálně a nic na pracovišti neuplatňovali – to se Snášel nemusí rozčilovat – z kariérismu to ale bylo. Pokud by chtěl tvrdit, že v KSČ nebyl z kariérismu, musel by přitvrdit: například říci, že byl kořistný ničema, chamtivý sluha Rusů nebo úplný pitomec, který nepochopil, co se děje. Být jen kariéristou, to je pro Snášela ještě dobré.

Tyto celkem srozumitelné poměry nejsou českému soudu jasné. Je to, jako by po válce v Německu soudili studenta, že řekl o bývalém nacistickém učiteli, že byl nacistou z kariérismu. Do boje o čest takového pedagoga by se žádný německý soud nehrnul. Čest nacistů byla zvláštní a vážili si jí jen nacisti. I komunisti měli svou čest soudruhů a tu, světe, zboř se, brání nynější brněnský soud. Snášel si myslí, že jeho čest zůstala neposkvrněná, jde mu o čest komunisty a soud ji nyní hájí. Škoda, že to není soud komunistický. Ten by dal kluky rovnou zavřít.

U soudu až na věky

Na občany, kteří byli v KSČ, není potřeba dělat nějaké hony, pro většinu komunistů je to dnes už věc jemnosti jejich svědomí a jejich duše. Když je ale někdo označí za kariéristy, mohou být rádi, že dopadli ještě dobře. Komunismus nekomunismus, sloužili okupantům, tak snad nějakého kariéristu mohou vydržet. Že jejich cti pak přitaká demokratický soud, je trapné. Celý dvacetiletý proces je pitoreskní a směšný. Bohužel svítí na celou naši justici: tak to u soudu chodí. Rozvleklá nesmyslná jednání, podivné rozsudky vyvolávající smích, jejich rušení vyšší instancí, odvolávání, vracení spisů dolů, celé nekonečno, v němž plynou lidské životy, trápené formální byrokracií. A k tomu podivný vřed okupační komunistické minulosti, pro někoho stále ještě krásný čas cti a spravedlnosti, kterou je třeba soudně chránit.

Právník, chce-li, dokáže cokoliv odsoudit i obhájit. Zejména na poli tak jemném, jako je čest a nečest. A zejména v politickém terénu, jehož okraje jsou rozpité. Pamatujeme trapné procesy (spíše jen pokusy o ně) v 90. letech s komunistickými předáky, kteří okupační vojska pozvali. Chtěli je soudit za zradu podle socialistických zákonů – ty ale byly jen nástrojem Ruska k ovládání satelitní země. Kdo do ní zval okupační vojska, plnil, co muzákony ukládaly: sloužit SSSR. Trapné a směšné. A v malém: označit Snášela za demagoga a kariéristu může jen nepřítel KSČ. Kdo komunistům sloužil, za kariérismus a demagogii to stejně jako nynější brněnský soud považovat nemůže.

Když odsoudili Dreyfuse nebo Hilsnera, povstali přední duchové doby (Masaryk, Zola) na jejich obranu. I dnes by se přední duchové měli vztyčit: soud páchá na třech studentech (bývalých) křivdu. U Hilsnera a Dreyfuse šlo o kruté tresty, v ČR jde o komickou věc: omluvu. Ale pro naše přední duchy by to mohlo být i v té komičnosti důležité. Sami studenti dnes správně říkají: Nikdy se neomluvíme, protože bychom znevážili výsledky společenských změn po roce 1989. Dvacet let je soudy za vyhánění starých oblud z fakultmordují. To už stojí za vzpouru předních duchů. Měli by se zastat nejen tří studentů, ale hlavně toho Listopadu. Jak? Veřejným hlasem, demonstrací před soudem, výzvou k občanské neposlušnosti a tolik oblíbenými peticemi. Rozbitím dveří u soudu. Nebo tím nejúčinnějším: statisíce lidí podepíší, že si také o Snášelovi myslí, že byl kariérista a demagog. Statisíce dají k soudu?

Právníci řeknou, že proces byl v pořádku. Že v pořádku není tento článek. Že vybízí k neposlušnosti. Že dokonce pomlouvá komunistickou stranu a její členy. Že znevažuje důstojnost soudu. Je to omyl, tu důstojnost beztrestně už dvacet let znevažuje soud sám.

Věřím, že toto všechno právnictvo hravě dokáže. Ale věřím také, že čest stojí za to, aby se, Snášel Nesnášel, bránila.

Karel Steigerwald, komentátor MF DNES 2.12.2010