Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Komunistická rozvědka prováděla průmyslovou špionáž ve velkých zahraničních firmách, místní podniky pak kopírovaly jejich patenty. Za to by stát mohl platit miliardová odškodnění.

Česká republika by mohla i po letech platit vysoké odškodné za práci bývalé komunistické vědecko-technické rozvědky. Firmy ze zemí někdejších nepřátel, současných spojenců, zejména Německa, Francie, Británie, Japonska či Spojených států, by se mohly chtít i po letech domáhat náhrady škody za ukradená know-how, zneužité patenty a okopírované technologie.

Část archivu komunistické rozvědky zůstává právě kvůli riziku soudů či arbitráží stále v režimu utajení. Československá StB a její vědecko-technické rozvědky (VTR) se zajímala mimo jiné o americkou firmu Westinghouse, která nyní usiluje o dostavbu dalšího bloku Jaderné elektrárny Temelín.

Své složky měly u Státní bezpečnosti i velké světové firmy, jako jsou Siemens, IBM, Hewlett Packard, Toshiba, Mitsubishi či General Electric.

Informace pod zámkem

"Materiály vědecko-technické rozvědky, tedy záležitosti průmyslové špionáže, byly až na výjimky předány Archivu bezpečnostních složek," odpověděl na dotaz týdeníku Ekonom Úřad pro zahraniční styky a informace.

Týdeník Ekonom proto požádal Archiv bezpečnostních složek o zpřístupnění některých vytipovaných svazků VTR; vedle dokumentů plných obecných informací, korespondence či výstřižků z odborných publikací vydal archiv i svazky vedené právě na firmy Westinghouse a Siemens. A potvrdilo se, že jejich veřejně přístupná část je nekompletní. U všech chyběl základní svazek, většina podsvazků a některé místa v dokumentech byla začerněna.

"Například využití cizích patentů ke kopírování a výrobě vlastních produktů je nepochybně porušením práva průmyslového vlastnictví," říká právník Martin Boháček, expert na právo průmyslového a duševního vlastnictví z pražské Vysoké školy ekonomické.

Podle právníka Boháčka by se po více než dvaceti letech měla na podobné případy vztahovat promlčecí lhůta, navíc se technika za dvacet let dramaticky proměnila a drtivá většina nelegálně získaných technologií musí být z dnešního hlediska zastaralá.

Existují však právní výklady, podle nichž promlčecí lhůta běžet nemůže, když postižený ani netuší, že byl poškozen. A právě to by se mohlo týkat západních firem, kterým komunistická rozvědka kradla technologie, kopírovala výrobky a socialistické hospodářství pak podle nich buď vyrábělo, či se o to pokoušelo.

Větší než malá škoda

Co konkrétně utajené části archivů obsahují, nelze odhadnout. Ti, kdo obsah dokumentů znají, o tom zase nemohou mluvit.

"Když ukradnete nějakou technologii a podle ní začnete něco vyrábět, tak ta původní firma má i po těch letech právo vás zažalovat. A čím je ta doba delší, tím je ta suma samozřejmě větší. To by naše hospodářství asi neuneslo. To je důvod, proč se to nedá zveřejnit," říká bývalý ředitel české rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Karel Randák.

Kupříkladu Tesla Piešťany v minulosti vyráběla kopii amerického počítačového čipu Intel 8080A pod nápadně shodným označením Tesla MHB 80880A, které se pak uplatnily prakticky ve všech osmibitových počítačích vyráběných v bývalém Československu.

Rozvědka brala takřka cokoli, co mohlo pomoct socialistickému hospodářství - od obranného průmyslu po věci běžné spotřeby.

Z ukradených technologií, vědeckých postupů či okopírovaných patentů těžila řada firem jako Aero Vodochody, JZD Slušovice, Tesla Rožnov, Tesla Žilina, Tesla Lanškroun, ČKD polovodiče a další.

Výsledky špionáže směřovaly i do vědeckých institucí: Ústavu organické chemie a biochemie, Vysoká škola chemicko-technologická či Fakulty elektrotechniky ČVUT.

Robert Břešťan, šéfkomentátor, IHNED.CZ 17.2.2011

---

Když Češi okrádali Západ

Česko má bohatou historii průmyslové špionáže. Agenti rozvědky kradli vše, co jim přišlo pod ruku.

Kdo je větší zloděj? Francie, nebo Čína? Na začátku roku vzbudil server WikiLeaks opět pořádný rozruch. Zveřejnil dokumenty, podle nichž je šampionem průmyslové špionáže v Evropě Francie.

"Francouzská špionáž je tak rozsáhlá, že škody, které způsobuje německému hospodářství, jsou větší než škody způsobené Čínou nebo Ruskem," citoval server z depeše amerického velvyslanectví v Berlíně.

I tak je i nadále za mistra světa v kopírování a v ekonomické špionáži považována Čína. Komunistické režimy si ostatně nikdy příliš nelámaly hlavu s duševním vlastnictvím a kradly, co jim přišlo pod ruku. Dokládají to i výsledky práce někdejší československé vědecko-technické rozvědky.

Týdeník Ekonom nahlédl do spisů, které komunistická Státní bezpečnost vedla na nejrůznější západní podniky a o průmyslové špionáži pod hlavičkou StB mluvil i s bývalými pracovníky vědecko-technické rozvědky. Výsledek?

Průmyslovou špionáží se rozvědka zabývala opravdu důkladně, a tak i české archivy dodnes skrývají informace, před kterými by i WikiLeaks zbledly závistí.

Jogurt nebo mobil

I když televize v 50. letech v Československu teprve začínala, vědecko-technická rozvědka získala už v roce 1956 v USA dokumentaci k barevné televizi.

V interních tajných materiálech se tím také náležitě chlubila: "Spolupracovník po vědecko-technické linii získává cenné materiály a vzorky z oboru slaboproudé elektrotechniky."

Rozvědka brala takřka všechno, co mohlo skomírajícímu socialistickému hospodářství pomoci dohánět stále patrnější technologický náskok Západu - nejrůznější technické patenty, embargované materiály z průmyslu, zdravotnictví, chemie, výpočetní techniky a zbraňových systémů. Zajímala se však i o i věci běžné spotřeby.

Třeba jogurty. Každý jogurt má dnes v sobě živé kultury, takzvanou bifidosložku, ta se začala běžně přidávat až v polovině 90. let. Špioni si na ní však mohli "pochutnat" už v 80. letech.

"Přivezli jsme ji z Japonska. Podařilo se nám tam získat celou technologii zpracování, kmeny bakterií a způsob jejich uchovávání," vzpomíná Jindřich Chrpa, který se ve své práci pro rozvědku soustředil právě na Japonsko.

Odtud také do Československa neoficiální cestou doputovaly i první keramické nože.

"Jako šlágr se objevily celkem nedávno, ale já jsem si s nimi krájel pomeranč už na konci osmdesátých let," dodává Chrpa. Dnes pracuje pro významnou poradenskou společnost a s týdeníkem Ekonom mluvil jen za podmínky, že nebude zveřejněno jeho pravé jméno.

Redakce jeho identitu zná, jméno mu ale v tomto textu změnila (více viz Rozvědka jako start kariéry).

"Pamatuji si, že jsme někdy v osmdesátých letech získali první mobilní telefon od Motoroly, byla to obrovská krabice. Teď už má mobil každé malé dítě," poukazuje na překotný technologický rozvoj jeden z řídicích pracovníků bývalé vědecko-technické rozvědky Miroslav Rampula.

Také Rampula je dnes aktivní v byznysu a i on s rozhovorem souhlasil jen pod zárukou anonymity, i jemu tedy redakce jméno změnila.

"Bez řady poznatků, které se nám podařilo na Západě získat, bychom zcela jistě značně zaostávali a odrazilo by se to na životní úrovni lidí. Ať už šlo o oblast medicíny, o léky či později software a počítače," dodává.

Podle historika Pavla Žáčka, současného poradce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, se s výsledky průmyslové špionáže počítalo už při tvorbě státního rozpočtu.

"Všechno fungovalo na pětiletky, i rozvědka měla předepsáno, že má přinést takové a takové příjmy tím, co všechno ukradne," popisuje realitu bývalé ČSSR Žáček.

Ze Západu k nám tak putovaly nové druhy nátěrových hmot, epoxidové pryskyřice, které se běžně používají na výrobu lepidel a laků, tesil (terylenové vlákno) pro textilní průmysl, perzistory - ve své době převratná novinka ve světě polovodičů - či technologie na svařování kotlů pro jaderné reaktory nebo dokumentace k ekonomické výrobě těžké vody pro jaderný výzkum.

Firma pro Temelín

Z dnešního hlediska se to zdá už jako prehistorie, výsledky práce komunistických špionů však mohou být aktuálnější víc, než by si český stát přál.

Ve hře je totiž riziko, že firmy ze zemí někdejších nepřátel a současných spojenců by se mohly chtít i po letech domáhat náhrady škody za ukradená know-how, zneužité patenty a okopírované technologie.

A i to je důvod, proč část archivů komunistické StB zůstává stále v režimu utajení. To, co lze bez rizika případných arbitráží či soudů zveřejnit a co ne, muselo proto při otvírání archivů v roce 2008 projít pečlivou selekcí.

Československá StB a její sekce vědecko-technické rozvědky se od 70. let zajímala například o americkou firmu Westinghouse, která nyní usiluje o dostavbu dalšího bloku jaderné elektrárny Temelín.

Své složky měly u StB i velké světové firmy, jako je Siemens, IBM, Hewlett Packard, Toshiba, Mitsubishi, General Electric a další.

Týdeník Ekonom požádal archiv bezpečnostních složek o zpřístupnění některých vytipovaných svazků.

Vedle dokumentů plných obecných informací, různých hlášení, finančních záznamů, korespondence či výstřižků z odborných publikací archiv obsahuje kupříkladu i svazky s čísly 12 896, 12 793 a 12 760 vedené právě na firmy Westinghouse a Siemens.

Svazky jsou ale nekompletní. U všech chyběl takzvaný základní svazek, většina podsvazků a některá místa v dokumentech byla začerněná.

Co konkrétně tyto utajené části archivů obsahují, nelze odhadnout. A ti, kdo obsah dokumentů znají, o tom zase nemohou mluvit.

"Nerad bych způsobil nějakou žalobu České republice. Ale to, že dokumenty musejí být stále zamčené v archivech, svědčí o tom, že nějaké úspěchy někdejší vědecko-technická rozvědka měla," říká Karel Randák, bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace.

"Když ukradnete nějakou technologii a podle ní začnete něco vyrábět, tak ta původní firma má i po těch letech právo vás zažalovat. A čím je ta doba delší, tím je ta suma samozřejmě větší. To by naše hospodářství asi neuneslo. To je důvod, proč se to nedá zveřejnit," dodává.

Komín plný dokumentů

Podle historika Pavla Žáčka, který jako vládní zmocněnec v roce 2008 zodpovídal za to, že se do veřejně přístupného archivu přesune maximum dokumentů, zůstalo v režimu utajení sotva procento materiálů.

I to ale představuje desítky tisíc stran dokumentů. Kompletní archivy StB jsou totiž tak pestré a bohaté, že pokud by se na sebe navršily všechny zpřístupněné dokumenty, dosahovaly by až do výšky asi dvaceti kilometrů.

Jak velká je vůbec možnost, že by se západní firmy mohly i po desítkách let domáhat náhrady škody za ukradené technologie?

"Například využití cizích patentů ke kopírování a výrobě vlastních produktů je nepochybně porušením práva průmyslového vlastnictví," říká právník Martin Boháček, expert na právo průmyslového a duševního vlastnictví z pražské Vysoké školy ekonomické.

Podle něho by se však po více než dvaceti letech měla na podobné případy vztahovat promlčecí lhůta.

Existují však právní výklady, podle nichž promlčecí lhůta běžet nemůže, když postižený ani netuší, že byl v minulosti poškozen.

Právě to by se mohlo týkat západních firem, kterým komunistická rozvědka kradla technologie, kopírovala výrobky a socialistické hospodářství pak podle nich vyrábělo či se o to pokoušelo.

Navíc i v případě promlčení existují způsoby, jak by se poškození mohli dále domáhat škody.

"Lze se domáhat škody nejen arbitráží či soudem. Jsou mimosoudní formy řešení sporů. Třeba mediace, dohoda o náhradě škody, protože strana, která něco ukradla, si dnes z morálních důvodů nepřeje, aby se to veřejně propíralo," říká Boháček.

Z tohoto hlediska by mohly být pro stát teoreticky problematické i materiály, které se tajné služby rozhodly uvolnit a jež jsou dnes v archivech přístupné. Z logiky věci by však měly být výbušnější ty dokumenty, které stále zůstávají nepřístupné a pod zámkem.

V zájmu tajných služeb

Úřad pro zahraniční styky a informace ujišťuje, že proti spřáteleným zemím žádné špionážní aktivity nepodniká a průmyslové špionáži se prý nevěnuje vůbec.

Před rokem 1989 byli ale dnešní spojenci na opačné straně barikády, a podle toho se s nimi také zacházelo.

Propojení rozvědky s reálnou ekonomikou šlo přímo přes Státní plánovací komisi a v režimu utajení i přes konkrétní podniky.

"Samy podniky si u nás prostřednictvím ministerstev zadávaly své požadavky na to, co by potřebovaly zjistit a dodat pro svůj vývoj či výrobu," podotýká Rampula s tím, že "objednávky" plynuly i přímo od sovětských soudruhů.

Z dostupných dokumentů vyplývá, že ukradené technologie, vědecké postupy či okopírované patenty využívaly firmy jako Aero Vodochody, JZD Slušovice, Tesla Rožnov, Tesla Žilina, Tesla Lanškroun, ČKD polovodiče a další.

Například Tesla Piešťany vyráběla kopii amerického počítačového čipu Intel 8080A pod nápadně shodným označením Tesla MHB 8080A.

Ten našel uplatnění prakticky ve všech osmibitových počítačích, které se v osmdesátých letech na území Československa vyráběly, ve strojích IQ-151 z podniku ZPA Nový Bor, Didaktik Alfa z výrobního družstva Didaktik Skalica, PMI-80, PMD 85 z podniků Tesla či Consul 2717 ze Zbrojovky Brno.

Z výsledků špionáže těžily i známé vědecké instituce a školy, mezi nimi Ústav organické chemie a biochemie, Vysoká škola chemicko-technologická či Fakulta elektrotechniky ČVUT.

"Režim se snažil nahradit kontinuální vývoj a zaostávání. Ukrást něco stojí méně než platit kompletní vývoj," podotýká Žáček.

Ne vždy se ale vše, co se podařilo rozvědce na západ od našich hranic získat, dalo doma snadno převést do výroby.

"Když rozvědka něco ukradla venku, ještě to neznamená, že tu existovala fabrika, která to uměla vyrobit," dodává Žáček.

Do posledního dechu

Špioni zásobovali československé hospodářství svými "objevy" až do poslední chvíle.

Úplně poslední svazek vědecko-technické rozvědky StB pochází z listopadu 1989, má číslo 13 106 a název "Síť" s podtitulem "Počítačové sítě a báze dat USA".

Kromě obecných informací o zavádění prvních počítačových sítí v Bílém domě, americkém ministerstvu zahraničí či financí už nic dalšího komunistická rozvědka "vyšpionit" nestihla.

Po roce 1990 se rozvědka jako celek rozloučila s většinou bývalých zaměstnanců. V podnicích a firmách po celém světě však zůstali spolupracovníci, lidé, kteří za úplatu přistoupili na obchod - peníze za tajné informace. A podle stejného klíče mohou teoreticky fungovat dál, jen už pro jiné odběratele.

Ani česká rozvědka neukončila činnost, výrazně se však proměnila, přejmenovala se na Úřad pro zahraniční styky a informace a sféru zájmu otočila o sto osmdesát stupňů: směrem na Východ a také do arabského světa.

Podle jejího bývalého šéfa Karla Randáka se civilní rozvědka už průmyslové špionáží v předlistopadové podobě nevěnuje. "Zcela něco jiného je ale získávání ekonomických informací typu "za kolik nám bude Gazprom prodávat příští rok plyn"," vysvětluje.

Směrem na Východ se pak logicky orientuje i vojenské zpravodajství, pod jehož zákonem dané poslání "zabezpečovat informace o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky" se dá v podstatě vměstnat cokoliv.

A naopak platí, že Česká republika a její firmy či výsledky vědeckých výzkumů jsou často velmi atraktivní kořistí pro zahraniční špiony.

"Česká věda a český výzkum jsou v trvalé pozornosti cizích, a nejen ruských, zpravodajských služeb," upozorňuje ve svých výročních zprávách opakovaně česká civilní kontrarozvědka, Bezpečnostní informační služba.

Cíle rozvědky pro rok 1989 (zdroj: ÚSTR):

Bonn: špičkové technologie v oblasti elektroniky, jaderné techniky a strojírenství.
Londýn: materiály a technologie z farmacie, medicíny a laserové techniky
Paříž: poznatky ze špičkového výzkumu v oboru medicíny a farmacie (AIDS a rakovina).
Řím: dokumenty a materiály z oblasti letecké a radarové techniky a biotechnologie.
Washington a New York: poznatky špičkového výzkumu v oblastech elektrotechniky, jaderné energetiky, medicíny, vojenské techniky a výzkumu.
Montreal: dokumenty ke špičkové technologii pro likvidaci jaderných odpadů.
S výnosy z průmyslové špionáže se počítalo už při sestavování státního rozpočtu. Československá rozvědka měla k 1.12.1989 celkem 1028 členů.

Robert Břešťan, šéfkomentátor, EKONOM.IHNED.CZ 17.2.2011

---

Rozvědka jako start kariéry

Bývalí pracovníci rozvědky se po roce 1989 dobře uplatnili. V byznyse i na manažerských postech.

Chce to trochu detektivní práce, ale sehnat kontakty na bývalé pracovníky rozvědky StB není příliš těžké.

Seznamy jejích členů aktivních k 17. listopadu 1989 jsou už od listopadu 2009 volně k dispozici na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů. Stačí pak jména a data narození porovnat s údaji z obchodního rejstříku.

Týdeník Ekonom jen mezi těmi, kteří působili v operativní sekci vědecko-technické rozvědky, bezpečně identifikoval zhruba dvě desítky osob, které po roce 1989 rozjeli vlastní úspěšný byznys či kariéru manažera.

V lecčems jsou si velmi podobní. Je jim kolem padesáti až šedesáti let, mají vlastní firmy či vysoká místa ve vedení společností a s novinářem se o své minulosti, ani o tom, jak vypadala průmyslová špionáž v bývalém Československu, příliš bavit nechtějí.

Byli jsme jiní

Mezi nejznámější bývalé pracovníky rozvědky aktivní v současném byznyse patří reprezentant Microsoftu u vlád evropských zemí a evropských institucí Jan Mühlfeit. Po zveřejnění svazků rozvědky na to v roce 2009 upozornily Hospodářské noviny.

Používal krycí jméno Masopust a ještě v červenci 1989 byl povýšen do pozice staršího referenta. I když je tento fakt veřejně dohledatelný i u jeho vizitky v internetové Wikipedii, veřejně o tom Mühlfeit nikdy nemluvil.

Na dotazy týdeníku Ekonom zaslané e-mailem reagoval stručnou odpovědí, že o žádný komentář k tématu nemá zájem.

Špionská minulost je známá i u bývalého šéfa Chemapolu Václava Junka.

V Chemapolu pracoval od roku 1975. Zastupoval zájmy podniku, mimo jiné i ve Francii, a sám přiznal, že spolupracoval s vědecko-technickou rozvědkou a informoval ji o dění ve francouzském chemickém průmyslu.

S rozhovorem pro týdeník Ekonom souhlasili jen dva bývalí rozvědčíci. I oni ale jen pod příslibem anonymity. Redakce proto pozměnila jejich jména, skutečnou identitu Jindřicha Chrpy a Miroslava Rampuly však samozřejmě zná.

"Tahle služba má svá specifika. Podepsal jsem závazek mlčenlivosti, kterého mě dosud nikdo nezbavil," říká Rampula, který stejně jako Chrpa od vědecko-technické rozvědky odešel po prověrkách na jaře 1990.

Komunistická rozvědka sama sebe považovala za elitu StB, a její bývalí příslušníci to tak vidí i dnes.

"Po revoluci jsme skončili všichni v jednom pytli jako estébáci. Ale rozvědka byla v rámci StB zvláštní sorta lidí. I ostatní útvary se tak na nás dívaly," vzpomíná Rampula.

V rozvědce strávil deset let a soustředil se na oblast strojírenství německy mluvících zemí. Což pod hlavičkou své obchodní firmy dělá vlastně i nadále.

"K nám nebylo možné naverbovat jen tak někoho z ulice. Byli tam vesměs vysokoškoláci, lidé z vědeckých ústavů, ze zahraničního obchodu. Myslím, že kdybychom pracovali třeba pod hlavičkou nějakého ministerstva, dívalo by se na nás okolí jinak," dodává.

Parta schopných lidí

Historik Pavel Žáček říká, že podobné argumenty od bývalých pracovníků rozvědky slýchá pravidelně.

I když ale členové ekonomické rozvědky nejsou ti, kteří brutálně týrali a vyslýchali odpůrce režimu, přesto významně pomáhali tomu, aby drželi při životě socialistické plánované hospodářství a s ním komunistický režim.

Krádeže patentů, nových technologií a pracovních postupů byly pro jinak nefunkční ekonomický model vzpruhou.

Jindřicha Chrpu StB naverbovala v jeho 26 letech, ze studií strojírenství zamířil na dva roky na školu I. správy SNB.

"Byla tam velká část jazykové výuky. Zájmem bylo dostat se na takovou úroveň, aby nebyl člověk hned rozpoznatelný jako cizinec. Další věc se týkala zásad agenturní práce, tajné předávání materiálů, organizování schůzek a podobně," říká bývalý špion.

"Nechci si fandit, ale proces výběru byl velmi pečlivý. Laťka byla nastavena hodně vysoko. K rozvědce byli přijímáni lidé s vysokoškolským vzděláním, prošli jsme intenzivní jazykovou průpravou a setkali se s řadou vzdělaných a schopných lidí," vzpomíná.

I proto pracovníkům komunistické rozvědky přinesl pád komunismu netušené možnosti. Měli výborné jazykové znalosti, často zkušenosti z dlouhodobého pobytu v zahraničí a kontakty jak na Východě, tak na Západě.

Většině z nich byl blízký obchod a ekonomika, působili v takzvaných legalizačních úřadech ve firmách, jako byl Omnipol, Strojimport, Filmexport, Čedok či ČSA. Oblíbená byla i Československá obchodní banka, ministerstvo zahraničního obchodu a československá velvyslanectví.

Rozvědčíky kryla i řada dalších institucí - OSN, UNESCO či Mezinárodní agentura pro atomovou energii.

Polistopadový start své kariéry měli proto tito lidé značně ulehčený a ideální příležitost pro rozjezd vlastního byznysu řada z nich využila.

Start pro byznys

Bývalé pracovníky komunistické rozvědky dnes najdeme jako majitele či společníky řady veřejnosti sice nepříliš známých, ale prosperujících podniků. (Týdeník Ekonom se rozhodl jména těchto "pěšáků" po 21 letech nezveřejňovat, zájemci se k nim ale díky výše zmíněnému návodu snadno dostanou.)

"V kariéře mi to určitě pomohlo. Na druhé straně nám často nic než podnikání nezbývalo, nedostali bychom pozitivní lustrační osvědčení. Po řadě z kolegů skočily i zahraniční firmy," říká Rampula.

Někteří bývalí kolegové z rozvědky rozjeli společný byznys, žádné pravidelné nostalgické srazy prý ale někdejší spolupracovníci neprovozují.

"Dá se říct, že jsem pořádně neznal ani své spolupracovníky ze stejného patra. Neznal jsem ani jejich skutečná jména, na pracovišti jsme si říkali krycími jmény," podotýká Rampula.

Svou někdejší práci ani s odstupem času nijak nezatracuje a nabízí paralelu do současného světa. "Informace, které jsme my pracně na Západě sháněli, si dnes Číňané jednoduše koupí. Celé technologie, včetně výrobních linek," říká.

Oficiální úkoly špionáže (zdroj: ÚSTR):

1. Získávat údaje důležité pro obranu celého socialistického tábora z hlediska nejvyspělejší vojenské techniky.
2. Získávat pro československé hospodářství takové technické dokumentace, které jsou jinými cestami nedostupné, a to jak ty poznatky, které si hospodářství vyžádá, tak i ty, jejichž existence není v ČSSR doposud známa.
3. Z důležitých objektů kapitalistických států získávat takové informace o výzkumu a vývoji, které by Československu umožnily přeskočit vývojovou etapu.

(bre) EKONOM.IHNED.CZ 17.2.2011