Kubišová: Mašínové pro mě byli hrdinové

Podle Marty Kubišové jsou bratři Mašínové hrdinové. Jejich činy přirovnává k partyzánům. Jen prý ublížili své rodině. Sama si ale za svým podpisem Charty 77 stojí. Byla přesvědčená, že je v právu.

Zpěvačka Marta Kubišová považuje bratry Mašíny za hrdiny. Na jejich činy je podle ní třeba nahlížet jako na činy ve válečném stavu. V rozhovoru pro magazín deníku Právo je srovnává s partyzány za druhé světové války. "Jsou to situace, které se musí hodnotit prizmatem války nebo převratu," tvrdí.

Bratrům Mašínům prý ale vyčítá, že museli tušit, co svým kontroverzním útěkem z vězení způsobí své matce a sestře. Jejich rodiny se úzce znaly. "Byla určitě ráda, že se probojovali na svobodu, ale zaplatila za to krutou daň," říká zpěvačka. "Já v tom však vidím velkou dávku bezohlednosti. To je jediná pochybnost, kterou o nich mám," dodává.

Když prý ale podepisovala Chartu 77, o tom, že by to mohlo uškodit její matce nebo bratrovi, ani na okamžik nepomýšlela. "Byla jsem si naprosto jistá, že jsme v právu. Podepisovala jsem to už někdy v říjnu 1976 a úplně jsem na to zapomněla, protože jsem si říkala, že to nemůže být nic, co by vzbudilo takovou hysterii," vzpomíná. V lednu roku 1977 se pak v televizi začalo mluvit o zrádcích a vyděračích v souvislosti s Chartou. Poté byla Marta Kubišová zatčena.

Řada lidí ji tenkrát prý přemlouvala, aby svůj podpis odvolala. "Jenže já jsem podepsala něco, za čím si stojím, máte smůlu, říkala jsem jim," uvedla v rozhovoru Kubišová.

Téma bratrů Mašínů a Milana Paumera se naposledy otevřelo v červenci tohoto roku, kdy zemřel posledně jmenovaný. Politici se pak jeden přes druhého přeli, zda jejich činy po komunistickém převratu v únoru 1948 označit za hrdinství nebo zločin.

Během rozhovorů se serverem ParlamentníListy.cz se na jejich stranu postavili například premiér Petr Nečas, tehdejší šéf Senátu Přemysl Sobotka nebo Miroslava Němcová (všichni ODS). Negativní názor vyjádřili zase místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach nebo předseda komunistů Vojtěch Filip.

Stručně o Mašínech

Synové válečného hrdiny podplukovníka Josefa Mašína, popraveného v roce 1942 nacisty, se po komunistickém převratu v únoru 1948 odmítali smířit s novou diktaturou. Spolu s Milanem Paumerem prováděli různé sabotáže, až se nakonec všichni tři probili do Západního Německa. Při jejich útěku ovšem zemřelo šest lidí, včetně oloupeného pokladníka, což dodnes vyvolává v české společnosti nejednoznačné hodnocení. Členové odbojové skupiny bratří Mašínů, jimž se nepodařilo uprchnout, byli odsouzeni k hrdelním trestům nebo k mnohaletému vězení.

kls Parlamentní listy 5.12.2010



Mladší z bratří Mašínů: Kvůli Havlovi komunismus v Česku jen kvete

Ohledně vyrovnání se s komunistickou minulostí vykročil premiér Petr Nečas správným směrem. Naopak kvůli exprezidentovi Václavu Havlovi a jeho pomatené ideologii v Česku komunismus jen kvete. Postoje bratří Mašínů, kteří žijí v USA, jsou pevné jako skála. Mladší bratr Josef také míní, že odškodnění účastníků třetího odboje je pouze symbolickou náplastí, protože jich až tak moc nebylo a skoro žádný už nežije.

"Směr, kterým se Česko ubírá, byl předurčen vůdci sametové revoluce již roku 1989. Rozhodnutím nevyloučit komunisty z veřejného života, legalizováním krádeže majetku a beztrestností jimi spáchaných zločinů. Současná situace, i když vážná, je pouhým šermířským soubojem na okraji základního problému nevyrovnání se s minulostí a pro mne tudíž bez velkého významu. Jednotlivé aktéry politického dění dobře neznám a situaci zevrubně nesleduji," sdělil ParlamentnímListům.cz Josef Mašín.

Politická situace se za posledních dvacet let v Česku nezměnila. To si myslí v USA žijící Ctirad i Josef, ale i jejich sestra Zdena Mašínová bydlící na Moravě. Proto ji spolu až tak moc nerozebírají.

"Kvůli Václavu Havlovi a dědicům jeho pomatené ideologie žije komunismus v Česku i nadále. A stále se mu dobře daří," říká Mašín mladší.

Nad vyjádřením komunistické poslankyně Marty Semelové o tom, že by měli být odměňováni pohraničníci střílející lidi, co za komunismu utíkali na Západ za svobodou, se až tak nepozastavuje: "Tato poslankyně je produktem společnosti, která nepotrestala zločiny spáchané zločinným komunistickým režimem."

Ostatně před šedesáti lety byla pohraniční stráž schválením příslušného zákona Národním shromážděním zřízena.

Vládu premiéra Petra Nečase, podle odpůrců nejhorší za posledních dvacet let, neodsuzuje. Váží si Nečasových postojů. "Důležitý je pro mě postoj premiéra Nečase k vyrovnání se s komunistickou minulostí, který vyjádřil společně s několika členy své vlády loňského čtvrtého srpna v Poděbradech během pohřbu Milana Paumera. To byl správný krok správným směrem. Zrušte komunistickou stranu, kontinuitu zákonů a soudnictví, podívejte se znovu na ústavu. Žádný z těch kroků není nedemokratický nebo bez předchozího příkladu v civilizovaných a skutečně demokratických zemích. V Česku chybí vůle a rovná páteř, ohnutá čtyřmi desetiletími komunistické indoktrinace," podotýká pro ParlamentníListy.cz Josef Mašín.

Za vzor vyrovnání se s totalitní minulostí dává německojazyčné země. "Vezměte si příklad z Německé spolkové republiky po druhé světové válce a z Norimberských procesů. Dnes je prodej Hitlerova Mein Kampfu v Německu odměněn vězením. Popírání holocaustu v Rakousku stálo historika Davida Irvinga dva a půl roku vězení," doplňuje Josef Mašín.

Přestože znění navrhovaného zákona o odškodnění účastníků třetího odboje nezná, hovoří o něm jako o symbolickém aktu. "Považuji za důležité rozlišovat odboj, odpor a disent. Bez definice tohoto pojmu tato diskuse neustane. Udaný obnos sto tisíc korun je pouze symbolický. Poněvadž těch, kteří byli činní v odboji, nebylo mnoho a ty, kteří hrůzovládu komunismu přežili, skoro žádné neznám," řekl s odkazem na vlastní rozhovor z internetového serveru bojovníci. Tam vše rozděluje do kategorií. Na odboj, což jsou lidé, kteří se zúčastnili boje proti komunistům se zbraní v ruce, sabotovali a napomáhali západním spojencům. Odpor naopak nenasazoval fyzické prostředky a disent se jen stavěl kriticky, ale neměl za cíl odstranění komunistického systému.

Synové generála Josefa Mašína, jenž byl za odbojovou činnost za druhé světové války popraven Gestapem, bojovali se zbraní v ruce v letech 1951 až 1953 proti komunistickému režimu v Československu a posléze emigrovali přes východní Německo do západního Berlína. Protože při přípravě útěku zabili šest osob, je česká veřejnost v hodnocení jejich činů rozdělena na dva tábory. Jedna strana je považuje za vrahy a teroristy, druhá za národní hrdiny. V roce 1945 byli bratři Mašínové vyznamenáni prezidentem Edvardem Benešem čs. medailí Za chrabrost za osobní statečnost v době války. Roku 1998 byli navrženi na Čestnou medaili T. G. Masaryka, ale návrh byl zamítnut. Roku 2008 jim Plaketu předsedy vlády České republiky udělil Mirek Topolánek.

V těchto souvislostech se hovoří o tom, že by měli být bratři Mašínové oceněni prestižněji. Nicméně se i spekuluje, jestli by bratři zklamaní z poměrů v Česku nějaký řád ještě vůbec přijali? "Nikomu z naší skupiny nikdy o nějakou odměnu nešlo. Přesto si vážíme toho, že jsme byli již několikrát na státní vyznamenání navrženi. Otázka, zda bychom nějaké vyznamenání přijali nebo odmítli, je hypotetická, protože nám nikdo nikdy žádné státní vyznamenání nenabídnul," odmítá spekulace v závěru rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz Josef Mašín.

Jan Rychetský Parlamentní listy 11.7.2011



Tady to skončí hodně špatně. Sestra Mašínů o Česku

Happening. Tak nazývá Zdena Mašínová běh událostí, který se v Česku za posledních dvacet let odehrál. Exprezident Václav Havel se bratřil s estébákama, dnešní hlava státu Václav Klaus je škodnou této společnosti, takže by funkci prezidenta úplně zrušila. Na téhle desetimilionové parcele totiž úplně postačí kvalitní premiér. Ale kde takového vzít a nekrást? Sestra bratří Mašínů je skeptická a mladým lidem, ač nechce, věští do jisté míry beznaděj.

"Bohužel, ten happening, co zde od roku 1989 probíhá, už začíná mít následky. Václav Havel je asi hodný člověk, ale s prezidentskou funkcí si ukousl hodně velké sousto, které nemohl sežvýkat. Vždyť Havel byl proti tomu, aby komunističtí zločinci šli za mříže. Disidenti jednali třeba s Čalfou, což bylo úplně zmýlené a například justice se vlastně nezměnila," říká pro ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová.

Podle Mašínové si komunisté hned zpočátku perestrojky zmapovali, s kým bude výhodné jednat a s kým ne. "Velmi to zazlívám Havlovi, že se s nimi spustil. Jak je třeba možné, že Havlovi dostali v restitucích takový majetek. Havel pak ještě vzal dvě stě milionů od estébáka Václava Junka. Veřejnost na to zapomíná, ale já nemohu. Je to jednoduché. Tam, kde byl zločin, musí být trest a to se zde dodneška nestalo," rozvádí.

Justiční posloupnost - za zločin trest - není podle Mašínové v Česku dodržována. "Vždyť nedošlo ani k potrestání lidí, jako byl vrahounský prokurátor Karel Vaš. Ten zavraždil dobrého přítele mého táty generála Heliodora Píku a dnes si žije na slušné penzi a chová se, jakoby se nechumelilo. To je urážka všech obětí. Pořád historici něco odhalují, ale skutek utekl. Zbytky těchhle stárnoucích zločinců by měly sedět, až budou černý," vysvětluje. Nutno dodat, že Karel Vaš byl v případě Píky souzen, soud konstatoval jeho vinu, ale kvůli promlčení zůstal nepotrestán. Ostatní jeho těžké zločiny se k soudu ani nedostaly.

Komunistická ideologie sužuje srdce Evropy neustále a rozlézá se jako rakovina. "Před pár dny jsem dostala do rukou vyjádření z ministerstva vnitra. Jde o třináct stran, celý elaborát o tom, proč komunistická strana nemůže být zrušena ani pozastavena. Měla jsem z toho bezesnou noc. To je skandál. Jestliže máme v roce 2011 obsazeno nejdůležitější ministerstvo takovými neumětely, jsem ráda, že mi bude osmdesát let. Tady to totiž špatně dopadne," říká s tím, že na začátku devadesátých let slyšela dnešního poslance Miroslava Grebeníčka (KSČM). "To individuum Grebeníček vyřvávalo, že oni mají času dost. Už je to tady a já tomu individuu musím dát bohužel za pravdu," doplňuje ParlamentnímListům.cz Zdena Mašínová.

Ostatně ani dalšího českého prezidenta v řadě Václava Klause nehodnotí přívětivě. "Klause lze zhodnotit velmi rychle. Škodná této společnosti. Je patologický případ a ještě k tomu škodí." Ani ke knížeti Karlu Schwarzenbergovi jako možnému kandidátovi na prezidenta není nakloněna: "Ne, ne, ne. Je pro mě zklamáním."

Nakonec k tomu poznamená dost radikální názor: "Možná, že to bude znít jako vtip, ale na té naší desetimilionové parcele v Evropě bych po tom, co jsme zažili, prezidentskou funkci úplně zrušila. Ta je zde totiž zcela znemožněná, ale ani monarchii bych nechtěla. Nejvyšší hlavou státu by byl premiér, schopný člověk, který by odolával různým vlivům a měl organizační schopnosti." Ani ona však neví, kde hledat ideálního premiéra. Jen chce fungující demokracii a s nostalgií, i přes některé chyby, vzpomíná na dvacet let první republiky Tomáše Garrigua Masaryka.

Dnešní marasmus začíná podle ní od rozkladu rodiny, ale dle mladých lidí, s nimiž se setkala, to zase až tak beznadějně nevidí. Velkým problémem však je, že v Česku nejsou osobnosti, k nimž by mohla mládež vzhlížet. "Tady opravdu nejsou žádné vzory. To je malér. Nedivme se ale tomu, máme dvě totality za sebou, což je tragédie. Nerada jsem tak skeptická, ale jsem. Možná to je i věkem. Pokud si momentálně vzpomenu, tak třeba páter Tomáš Halík by mohl být vzorem. Prostě někdo, aby byl vzdělaný a měl charakter," podotýká.

Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů do západního Berlína v roce 1953 byla mladou slečnou. "My jsme pouze o rok jeden od druhého. Kdybych byla tehdy fyzicky zdatnější, byla bych jim nápomocná," dodává. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu. Tento zločin nosí Zdena Mašínová mladší stále v sobě a, jak sama říká, nikdy ho komunistům neodpustí.

Jelikož zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. "Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná. Za tohoto happeningu jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju," komentuje s tím, že už se nechce dokolečka opakovat, a přemýšlí nad tím, že už rozhovory poskytovat nebude.

Jan Rychetský Parlamentní listy 21.7.2011

0