Navigace |
Přerované se rozloučili s Květoslavou Haukovou, signatářkou Charty 77Ilustrační foto: Paní Hauková byla také signatářkou Petice za veřejný soud s politickým vězněm Vladimírem Hučínem. Rozloučit se naposledy s významnou přerovskou osobností, signatářkou Charty 77 Květoslavou Haukovou, přišli ve středu odpoledne do smuteční síně na Městském hřbitově v Přerově její příbuzní, přátelé a obdivovatelé. Hauková zemřela 30. října ve věku 88 let. Byla jednou ze sedmi přerovských signatářů Charty 77 a stala se i členkou mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International. Pocházela ze slavné literární rodiny – její otec byl redaktorem tehdejšího vlivného periodika – časopisu Přerovský Obzor. Sestra Jiřina Hauková se zase zapsala do dějin české literatury jako významná básnířka. Díky výchově v rodině s kulturní a demokratickou tradicí se Květoslava Hauková nemohla smířit s totalitou v naší zemi. V padesátých letech byla za své protikomunistické postoje pronásledována a musela několikrát odejít ze zaměstnání. Od roku 1982 začala psát samizdaty svého švagra Jindřicha Chalupeckého, a poté pro svou sestru Jiřinu. Pomáhala lidem, pronásledovaným totalitním režimem tak, že ve svém domě zařídila dva volné pokoje k jejich přechodnému úkrytu. Na pohřbu Květoslavy Haukové se sešli zakladatelé Občanského fóra v Přerově v listopadu 1989 – ředitelka kina Alena Šišková, nebo disident Vladimír Hučín. Dostavili se i zástupci Konfederace politických vězňů. "Květa Hauková mě v kritické chvíli ukryla před Státní bezpečností. Riskovala, i když věděla, že jsem měl u sebe zbraň. Byla to velká osobnost," vzpomněl přerovský disident Vladimír Hučín. "Znali jsme se už od školních let, i když více s oběma jejími sestrami – básnířkou Jiřinou a Olgou, která hrála divadlo v Brně. Haukovi byli v Přerově váženou rodinou, před druhou světovou válkou, za války i po ní," dodala po skončení smutečního obřadu jednadevadesátiletá Jana Ratiborská z Přerova. Petra Poláková-Uvírová Přerovský deník 9.11.2011 Květoslava Hauková Květoslava Hauková je z Přerova a většinu svého života věnovala boji proti totalitním režimům. Za svou činnost byla Senátem Parlamentu České republiky navržena na státní vyznamení. Vyrůstala v rodině s velkou kulturní a občanskou (masarykovskou) tradicí. Sestra, Jiřina Hauková, je básnířka a esejistka. Rodiče i sestra byli perzekuováni komunistickým režimem. Květě Haukové, ani její sestře Jiřině, nebylo po maturitě dovoleno studovat vysokou školu. Květoslava Hauková se v padesátých letech podílela na organizaci protikomunistických demonstrací, za což byla perzekuována a musela mnohokrát odejít z pracovního místa. Přes mnohá pozvání do zahraničí ji pro její politické postoje nebylo dovoleno vycestovat. Nesouhlasila s okupací země vojsky Varšavské smlouvy. Rodiče Květoslavy Haukové byli neznámou osobou varováni, že dceři hrozí nebezpečí a že by bylo vhodné, aby odešla z Přerova. Našla si opět novou práci v Brně, ale musela znovu odejít. Nezbylo jí nic jiného, než přijmout místo skladnice /D-kategorie/ pro stavby na Slovensku. Práce byla pro ženu velice fyzicky namáhavá. S ohledem na povinnosti ke stárnoucím rodičům odmítla možnost emigrovat a rozhodla zůstat a pracovat v zemi v boji za demokracii a to dle zásad dr. Milady Horákové, která byla jejím životním vzorem. V roce 1977 nebyla z politických důvodů přijata do Československého rozhlasu ani do oddělení výzkumu Československého rozhlasu. Tato práce jí byla umožněna až v jejím důchodovém věku. Od roku 1982 začala psát samizdaty pro švagra Jindřicha Chalupeckého, a poté i pro svou sestru Jiřinu a později i pro dr. Hořce. Květoslava Hauková se stala signatářkou Charty 77, za což byla ihned perzekuována komunistickým režimem. Je také členkou Amnesty International, nejprve v Londýně a později v Praze, kde byla zřízena pobočka AI. Dům Květoslavy Haukové byl hlídán Státní bezpečností po dobu 24 hodin denně. Byl na ni činěn nátlak, aby odvolala svůj podpis pod prohlášením Charty 77 a aby obvinila další signatáře ze lží a podvodů. V roce 1989 v říjnu ji zatkla StB a eskortovala k výslechu. V tu dobu však čelila také anonymním výhrůžkám použití fyzického násilí. Bez pomoci přátel z disentu, kteří ji hlídali, nemohla vycházet z bytu. Její dům byl však otevřen a zařízen pro každého potřebného. Nikomu z přátel neodmítla pomoc s úkrytem či pobytem. Její chata v Hostýnských vrších byla tajně sledována a několikrát také prohledána. V roce 1989 prožila přelomové období pádu totalitního režimu velmi hekticky a aktivně. Z jejího bytu probíhalo vysílání informací z regionu, rozhovory s opozičními politiky a aktivisty. Ve svém bytě uschovávala státní vlajky a propagační protirežimní materiály. Společně s herci z olomouckého divadla vystupovala na shromážděních a veřejných setkání. Zejména aktivně se zapojila do činnosti Charty 77 a Amnesty International. Neohroženě vystupovala proti praktikám porušování lidských práv. To vše v regionu, který byl vzdálen viditelnějšímu pražskému centru odporu a tím také dále od pozornosti západních pozorovatelů. S pozoruhodnou obětavostí pomáhala dalším lidem, a to i přesto, že kvůli tomu byla perzekuována a trestána. Dnes, ve svých 82 letech, se Květoslava Hauková stále zajímá o společenské dění u nás i ve světě. Přispívá do regionálních médií, kam píše své příspěvky na téma udržitelnosti a obrany lidských práv a svobod (Jan Palach, Jan Zajíc, dr. Milada Horáková, Tibet). Po celý život se řídí podle motta svých rodičů: Existuje zákaz řeči, ale ne zákaz myšlenek nebo Pro někoho je lépe mnoho znát, než mnoho mít. Za své životní vzory si vybrala mj. osobnosti T.G.Masaryka a dr. Milady Horákové s jejich mravními a etickými hodnotami. Svou protikomunistickou a protitotalitní činnost velmi skromně vysvětluje tím, že byla vychována rodiči k tomu, aby se stavěla proti bezpráví a nespravedlnostem. Svůj vzdor proti okupačním německým a později i sovětským vojskům chápe jako svou občanskou povinnost. Stejně jako pomoc utlačovaným, lidem v nouzi a nesnázích. Životopisná informace a foto z webu Jitky Seitlové, senátorky za volební obvod 63. Za sokolskou cvičenkou a spotovkyní Dne 30. října ve věku osmaosmdesáti let navždy opustila svoje příbuzné, přátele a známé Květoslava Hauková, jedna ze sedmi přerovských signatářů Charty 77, členka mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty international (AI) a sestra známé přerovské básnířky Jiřiny Haukové. Poslední rozloučení se zesnulou se koná v obřadní síni přerovského hřbitova dne 9. listopadu ve 14,00 hodin. Květoslava Hauková vyrůstala v rodině redaktora Přerovského Obzoru jako jedna ze tří sester. Z rodinné výchovy si odnesla zájem o veřejné dění, slušnost a úctu k druhým. "Jestliže jsi udělala chybu, běž a omluv se", byla zásada, kterou jí vštěpovali rodiče a na kterou vzpomínala ještě po mnoha letech. Její vztah k lidským hodnotám pomáhala formovat také literatura, kterou otec redaktor svým dcerám přinášel a řada přátel, se kterými se často setkávala na zahradě rodičů u jejich domu v Bratrské ulici v Přerově. Neuzavírala se však jen mezi rodinu a její nejbližší přátele. Výchova v rodině s velkou kulturní a demokratickou tradicí formovala osobnost Květoslavy Haukové do podoby, ve které se nemohla smířit s totalitními režimy v naší zemi. Po maturitě ve válečném roce 1942 nemohla, stejně jako její sestra Jiřina a řada dalších mladých lidí, začít studovat vysokou školu. Krátkou dobu proto pracovala v kanceláři elektrárny. Později studovala anglický jazyk v Brně. V padesátých létech byla za své protikomunistické postoje pronásledována a musela mnohokrát odejít ze zaměstnání. Po nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území v srpnu 1968 byli rodiče Květoslavy Haukové varováni, že dceři hrozí nebezpečí a že by bylo vhodné, aby odešla z Přerova. Opět proto šla do Brna, kde v dělnické profesi pracovala jako skladnice. Její láskou byl rozhlas. V roce 1977 však nebyla z politických důvodů přijata do Československého rozhlasu ani do oddělení výzkumu a tato práce jí byla umožněna až v důchodovém věku. Své vzdělání však využívala mimo zaměstnání. Od roku 1982 začala psát samizdaty pro svého švagra Jindřicha Chalupeckého, poté pro svoji sestru Jiřinu a později také pro dr. Hořce. Pomáhala lidem pronásledovaným totalitním režimem tím, že ve svém domě zařídila dva volné pokoje k jejich přechodnému úkrytu. Ani Květoslavě Haukové se v nedemokratické totalitní společnosti nevyhnula myšlenka na emigraci, avšak kvůli starým rodičům se této možnosti vzdala. Miroslav Rozkošný Sokol Přerov 7.11.2011 Já teď propaguji hlavně zdraví, protože teprve když ho ztratíte, tak zjistíte, co jste ztratili. Jsem už rok nemocná a lítám hlavně po nemocnicích. Myslím, že jakékoliv honění se za mamonem je zbytečné. Květoslava Hauková, disidentka a signatářka Charty 77, členka Amnesty International na otázku Co byste popřál lidem do Nového roku? Od Administrátor v 2011-11-10 07:54 | Převzato z médií
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
Přihlášení |