Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ladislav Brázda a Vladimír Hučín u soudu, který ho nyní rehabilitoval. Foto: Martin Vadas.

Třiadvacet let po pádu komunistického režimu se dočkal Ladislav Brázda rehabilitace za svou odbojovou činnost, namířenou proti totalitě. Okresní soud v Přerově v úterý rozhodl o tom, že trestné činy, za něž byl souzen v osmdesátých letech, už neplatí.

Brázda se podle svých slov k soudu v minulosti moc nehrnul. Odvahu sebral až poté, co začal platit Zákon o třetím odboji.

Ladislav Brázda byl členem odbojové skupiny přerovského disidenta Vladimíra Hučína, jež prováděla celou řadu akcí, namířených proti symbolům totality. Vyhazovala do povětří komunistické nástěnky a plánovala i útok na sochu Klementa Gottwalda v Přerově.

Brázda byl odsouzen na osmnáct měsíců nepodmíněně kvůli tomu, že provedl s pomocí výbušniny útok na dům spolupracovníka Stb Antonína Mikeše, jehož cílem bylo dekonspirovat ho jako agenta a zastrašit.

Tehdejší justice ho potrestala za nedovolené ozbrojování, krádež a poškozování cizí věci. Trest si odpykal v Plzni na Borech.

Jak odbojová skupina v Přerově působila, líčil u soudu v roli svědka disident Vladimír Hučín. (FOTOGALERIE)

"Naše skupina měla styl polovojenského odboje a byla nepřetržitě pod kontrolou Státní bezpečnosti. Zjistili jsme, že Antonín Mikeš předává informace z našeho prostředí StB," vysvětloval Hučín, proč se rozhodli provést na něj útok.

Mikeš prý napáchal značné škody a udal spoustu lidí.

"Pro mě osobně bylo velkým překvapením, když jsem se později jako důstojník BIS dostal k dokumentům, které potvrzovaly i jeho spolupráci s olomouckým odborem KGB," řekl.

Podle Hučína útok na Mikešův dům splnil svůj účel.

"Státní bezpečnost s ním hned po něm rozvázala spolupráci. Nemělo to přitom dopad jen na něj, ale i ostatní agenty, kteří do té doby pracovali pro StB," konstatoval.

Nesmyslné nápisy kolem Přerovských strojíren

Ladislav Brázda u soudu řekl, proč se rozhodl bojovat proti totalitě.

"Byli jsme nespokojeni s omezenou svobodou, nemohli jsme nikam cestovat. Lidé byli zavíráni do vězení z politických důvodů," popsal Brázda, který nesouhlasil se šikanou bývalého režimu.

"Ta se projevovala i takovou maličkostí, že když jsem si v práci nalepil na skříňku obrázek Waldemara Matušky, tak jsem ho musel z politických důvodů odstranit," podotkl. Zpěvák byl totiž pro režim díky své emigraci nepohodlný.

Brázda u soudu detailně líčil, jak odbojová skupina fungovala.

"S nápady a podněty přicházel Vladimír Hučín, ale byly i situace, kdy mě musel krotit, třeba když jsem chtěl odstranit nesmyslné nápisy Se Sovětským svazem na věčné časy kolem Přerovských strojíren," zmínil.

Podle něj byl útok na Mikešův dům provedený tak, aby se nikomu nic nestalo.

"Výbušninu jsme připravili na vchodové dveře domu. Nálož ale nebyla časovaná a mohl jsem kontrolovat, jestli někdo nejde," zdůraznil.

Dřív jsem měl z toho strach

O rehabilitaci se prý rozhodl požádat až poté, co byl uznán Zákon o třetím odboji. Svou opožděnou žádost zdůvodnil tím, že nechtěl podstoupit stejné martyrium jako Vladimír Hučín, který usiloval o rehabilitaci šestnáct let a dočkal se jí až v roce 2006.

Přerovský státní zástupce Jakub Grmela navrhl s odkazem na nález Ústavního soudu z roku 2006, který rozhodl o rehabilitaci Vladimíra Hučína, zrušit trest odnětí svobody Ladislava Brázdy z června roku 1984. Soud se s jeho názorem ztotožnil.

"Bylo prokázáno, a to jak listinnými důkazy, tak i výpověďmi u soudu, jaká byla motivace Ladislava Brázdy, jehož lze označit za pomocníka hlavního proudu jednání Vladimíra Hučína. Úmyslem pana Brázdy bylo zasáhnout komunistickou moc," uvedl přerovský soudce Ladislav Lýsek a dodal, že soud nemá poznatků o tom, že by jednal z nízkých nebo nečestných pohnutek.

Brázda svou rehabilitaci po tolika letech uvítal.

"Dříve jsem z toho měl strach, ale teď, když byl schválen Zákon o třetím odboji, jsem se rozhodl o rehabilitaci požádat," vysvětlil.

Obhájce Brázdy se vzdal práva na podání odvolání, státní zástupce si nechal lhůtu na rozmyšlenou.

Petra Poláková-Uvírová, Přerovský deník 7.2.2012

---

Soud rehabilitoval muže, který odpálil bombu u domu agenta StB

Přerovský soud rehabilitoval Ladislava Brázdu, který za totality pomáhal bojovníkovi proti totalitě Vladimíru Hučínovi. Muži v roce 1983 společně zorganizovali výbuch u domu agenta Státní bezpečnosti a pracovníka olomoucké rezidentury KGB, který na ně a další lidi donášel.

Psal se prosinec roku 1983 a u domu Antonína Mikeše z obce Čechy na Přerovsku v noci vybuchla bomba. Tehdejší Státní tajná bezpečnost (StB) zuřila. Mikeš byl totiž jejím významným agentem a výbuch u jeho domu byl na tu dobu něco zcela neslýchaného.

Začalo zatýkání, po kterém za mřížemi skončil organizátor celé akce Vladimír Hučín a také Ladislav Brázda, který výbušninu k Mikešovu domu položil a na dálku odpálil.

Brázda byl pak na StB v Ostravě původně obviněn z teroru. Nakonec dostal osmnáct měsíců za nedovolené ozbrojování, krádež a poškozování cizí věci a trest si odseděl v Plzni na Borech.

"Byla to paradoxní situace. StB došlo, že nemůže připustit obvinění z teroru, neboť by tak přiznala, že jsme postihli jejich člověka," vysvětlil Hučín.

Disidenti založili odbojovou skupinu...

Celý příběh se však začal psát o několik měsíců dřív. Disident Hučín, který už měl za sebou několik akcí proti režimu, organizoval odbojovou skupinu. S Brázdou se seznámil v Přerovských strojírnách, kde oba pracovali.

"Byl jsem nespokojený s tím, že byla omezená svoboda a myšlení, nedalo se cestovat a lidé byli zavíráni z politických důvodů," objasnil Brázda, proč se k Hučínově skupině připojil.

V průběhu let 1982 a 1983 pro něj ukradl nejprve kulovnici a pak pistoli. Sám si opatřil další pistoli, revolver a náboje. "Zbraně jsme měli na případnou obranu," nastínil Brázda.

Skupina plánovala různé letákové akce, ničení komunistických symbolů, například nástěnek, nebo poškození sochy Klementa Gottwalda v Přerově. Členem byl právě i Antonín Mikeš. "Když jsem se dozvěděl, že je konfident, vyrazilo mně to dech, protože byli s Hučínem kamarádi," svěřil se Brázda.

... jedním z členů byl ale agent StB pracující i pro KGB

V průběhu roku pak zrálo rozhodnutí o bombovém útoku. "Naplánovali jsme ho tak, aby se žádnému kolemjdoucímu nic nestalo. Nálož z průmyslové výbušniny nebyla časovaná, ale odpálil jsem ji drátem na dálku, abych mohl stále kontrolovat, zda okolo nikdo nejde. Pak jsem utekl," popsal noční akci Brázda.

Z dokumentů StB zveřejněných po revoluci vyplývá, že Mikeš pracoval také pro olomouckou rezidenturu KGB a nedonášel jen na Hučína a spol., ale udával i své spolupracovníky ze strojíren, kteří nesouhlasili s okupací a s režimem. "Schopní konstruktéři tak museli odejít na podřadnou práci. Celkem to byly desítky lidí. Jejich seznam je v Mikešově spisu," uvedl Hučín.

Agenta tehdy sám odhalil. "Nejprve jsem měl jen podezření. Pak mi došlo, že StB zná informace, které jsem věděl pouze já a on," vysvětlil. Výbuch u Mikešova domu měl obrovský dopad. "StB s ním okamžitě ukončila veškerou spolupráci. Výbuch polekal i další agenty, kteří se začali bát a odmítli dál s StB pracovat," dodal Hučín.

Jakmile loni začal platit zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu, Brázda požádal o rehabilitaci. "Na jeho skutky je možné nahlížet jako na legitimní odpor proti komunistickému režimu," souhlasil u soudu v Přerově s rehabilitací i státní zástupce Jakub Grmela.

A soud mu vyhověl. "Jsem šťastný, že se režim změnil a že mohu svobodně žít a cestovat," odtušil dojatý Brázda.

Vzorem tvůrce odbojové skupiny Hučína jsou Mašínové

Lovec komunistů. Takovou přezdívku má disident Vladimír Hučín z Přerova, který proti nim bojoval již za totality a rovněž po revoluci, kdy pracoval v tajné službě BIS. Na starosti měl potírání levicového extremismu a podle výročních zpráv civilní kontrarozvědky patřil na tomto poli k jednomu z nejproduktivnějších agentů služby.

S bojem proti komunismu začal Hučín již v roce 1971 po jednom nepříjemném zážitku. V přerovské restauraci, kam šel na záchod, si ho kvůli dlouhým vlasům všimli opilí komunisté a příslušníci Lidových milic, kteří zde cosi slavili. A ztloukli ho. Od té doby začal Hučín roznášet protikomunistické letáky, ničil symboly režimu a používal i výbušniny. Byl nesčetněkrát zatčen. Stál mimo jiné i za výbuchem u domu agenta StB.

Hučín se nikdy netajil tím, že prosazoval ozbrojený odpor proti komunismu po vzoru bratří Mašínů. Když po revoluci z odtajněných dokumentů vyšlo najevo, že zmiňovaný agent pracoval i pro olomouckou rezidenturu KGB, reagoval na to slovy: "Kdybych to tehdy věděl, bomba by směřovala na jeho život."

Hučín však musel čelit i sedmi obviněním za svou činnost v tajné službě. Policie ho obvinila, že BIS zneužíval ve svůj prospěch, shromažďoval citlivé osobní údaje o svých odpůrcích a opět začal shánět výbušniny. Skončil na rok ve vazbě a tvrdil, že jde o mstu bývalých kádrů, kteří zůstali v bezpečnostních složkách a které svým pátráním v kontrarozvědce ohrožoval. Soudy nakonec veškerá obvinění shodily ze stolu a u Ústavního soudu se Hučín před několika lety dočkal i definitivní rehabilitace všech svých rozsudků z dob komunismu.

Michal Šverdík, iDnes.cz 7.2.2012

---

Připomeňme si: Usnesení

Krajský soud v Ostravě jednal ve veřejném zasedání konaném dne 16.7.1984 o odvolání obžalovaného Vladimíra Hučína, obžalovaného Ladislava Brázdy, rodičů obžalovaného Ladislava brázdy, Heleny Brázdové a Václava Brázdy proti rozsudku okresního soudu v Přerově ze dne 7.6.1984, č.j. 1 T 110/84-549, jímž byl obžalovaný Vladimír Hučín uznán vinným trestným činem hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle §104 tr.zák., trestným činem pobuřování podle §100 odst.1 písm. a) tr.zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., trestným činem krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., jako účastník podle §10 odst.1 písm. a) tr.zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst.1, 2 písm. a) tr.zák. ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák., odsouzen podle §100 odst.1 tr. zák, za použití §[necitelne] odst.1 tr.zák. za trestné činy specidikované ve výroku o vině pod body 4 až 7) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku se zařazením pode § 39a odst.2 písm.b) tr.zák. pro výkon uloženého trestu do druhé nápravě výchovné skupiny, za současného uložené podle §55 odst.1 písm. a),b), odst.2, 3., § 56 tr.zák. trestu propadnutí následujících věci: 2 střely vyrobené z mědi, 4 slepé náboje, 1 ostrý náboj mosazný, 9 mm, 1 upravovaná kovová střela, kostka z umělé hmoty bílé barvy, obsahující zbytky střelného prachu, vystřelený náboj z velkorážního kulometu se střelou, gumové těsnění o rozměru 25 x 14 cm dírami po obvodu, těsnění tvarované o rozměrech 28 x 14 cm s 10 dírami, lahvička s kousky různého kovu a nápise "nopirit", sklenice od hořčice s práškem bílé barvy, bílá nádobka kulatá, bílé barvy s červeným víkem s práškem hnědé barvy, plechová krabice o rozměrech 1200 x 280 x 140 mm s víkem na 10 šroubů, 8 mm, s pistolí Fromer, model 37, ráže 9 mm, v.č. 103.027 a koženým podpažním pouzdrem, 7 balíčků o rozměrech 10 x 3 x 2 cm, ve voskovaném papíře, láhev z umělé hmoty bílé barvy s větším množstvím různého ostrého střeliva pro dlouhé a krátké střelné zbraně a 1 dlouhý vytěrák hlavně, když podle § 37 tr. zák. bylo pro trestný čin hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele §104 tr.zák. upuštěno od uložení souhrného trestu se zřetelem na trest uložený rozsudkem okr. soudu v Přerově ze dne 17.5.1977 ve věci 3 T 54/77, ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.1977, sp.zn. 4 Ti 339/77; obžalovaný Ladislav Brázda uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst.1 tr.zák. ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., odsouzen podle §247 odst. tr. zák za použití § 35 odst.1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců, nepodmíněně se zařazením podle §39a odst.2 písm. a) tr.zák. pro výkon uloženého trestu do první nápravně výchovné skupiny, za současného uložení podle §55 odst.1 písm.a, b, odst.2, 3, §56 tr.zák. trestu propadnutí věcí: pechovky o váze 1 kg s názvem "suřík", originál balení, plechovky s názvem "hliníkový prášek" s polovinou obsahu, skleničky od dětské výživy s menším množstvím obsahu hypermanganu v množství kolem 150 g, plechové krabice o rozměrech 1000 x 100mm a víkem na 10 šroubů z nerezového plechu s gumovým těsněním, nástrčkového klíče s pomocnou tyčinkou 8, pistole Beretta v.č. 7446991, pistole ČZ Duo, ráže 6,35mm, v.č. 222 589, belgického revolveru Guardian, v.č. 1889, koženého pouzdra na pistoli ČZ Duo, 2 zásobníků do pistole, čistících potřeb na smaopal, vzor 58, červené krabičky s obsahem 46 ks různých nábojů, poškozený Antonín Mikeš podle §229 odst.1 tr.ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a rozhodl takto:

Odvolání Vladimíra Hučína, Ladislava Brázdy a rodičů obžalovaného Ladislava Brázdy, Heleny Brázdové a Václava Brázdy se podle §256 tr.ř. zamítají.

Odůvodnění:

Shora uvedený rozsudek napadl odvoláním podaným ve lhůtě obžalovaný Vladimír Hučín, které zaměřil proti výroku o vině s výjimkou skutku specifikovaného pod bodem 5, domáhaje se zproštění od obžaloby, s výjimkou bodu 5, kde připouští opatření samonabíjecí pistole Femara, v.č. 103027 a za toto jednání uložení podstatně mírnějšího trestu. V odvolání zpracovaném prostřednictvím obhájce i ve vlastním podání došlém krajskému soudu v podstatě opaku obhajobu uplatněnou již v přípravném řízení i u hlavního líčení, k jehož průběhu vznesl výhradu, že nebyl připuštěn ke slovu. Zdůraznil, že se necítí vinným spácháním trestných činů, kladených mu za vinu a poukázal na výpovědi svědků Slavíka a Minaříka, kteří byli takřka neustále v jeho přítomnosti, když se jednalo o spolupracovníky, které soud prvého stupně nevzal dostatečně na zřetel.

Obžalovaný Ladislav Brázda rovněž ve shodě s obhajobou u hlavního líčení namítl, že pistoli od Vlastimila Brázdy převzal, neodcizil ji sám a proto by jeho jednání specifikované bodem 9 výroku o vině, mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podílnictví podle §11 zák.č. 150/69 Sb. Zejména však zaměřil podané odvolání proti výroku o trestu, namítaje, že je nepřiměřeně přísný a zejména není dostatečně diferencován oproti trestu, který byl uložen spoluobžalovanému Vladimíru Hučínovi s poukazem na polehčující okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, když před spácháním trestného činu vedl řádný život pracujícího člověka, trestného činu upřímně litoval, ke svému jednání se plně doznal a při objasňování trestné činnost, byť znal postoj spoluobžalovaného Hučína, který vše popíral, napomáhal orgánům činným v trestné činnosti i usvědčit spoluobžalovaného Hučína. Orgáům přímým v trestním řízení sdělil, že ve svém držení má zbraně a ukázal i místo jejich úkrytu. Má tedy za to, že jeho aktivní role ve vyšetřování a jeho pomoc při zajišťování objektivní pravdy nebyly náležitě doceněny v otázce trestu.

Ve prospěch obžalovaného Ladislava Brázdy podali odvolání i jeho rodiče Helena Brázdová a Václav brázda, které rovněž zaměřili proti výroku o trestu s tím, aby trest byl napoprvé alespoň částečně zmírněn s přihlédnutím k jeho ještě mladistvé nerozvážnosti, když věří, že obžalovaný Brázda nedovede být nevděčný, jestliže se mu podá pomocná duka k tomu, aby nezanevřel, ale vykročil do budoucná správnou cestou, k čemuž se oni, jako jeho rodiče zraučují. Poukázali dále na vliv spoluobžalovaného Hučína, vůči kterému byl jejich syn horlivě vděčný. V podstatě shodně poukázali na polehčující okolnosti, jimiž obžalovaný Václav brázda argumentoval sám v podaném odvolání a též i na skotečnost, že Ladislav Brázda nebyl jako občan pasivní, jak plyne z posudku OB Pavlovice a Svazu požární ochrany.

Obžalovaný Vladimír Hučín u veřejného zasedání doplnil odvolací námitky prohlášením, že Stanislava Brázdu nemohl urážet pro členství v KSČ, když on je křesťan a členem KSČ vůbec není. Nepravdivé je též tvrzení Makového, pokud jej usvědčuje, sám se domnívá, že Makový tak činí proto, že mu nemohl umožnit cvičení ve své tělocvičně. Zdůraznil, že jeho životním vzorem byl jeho dědeček, nositel Řádu rudé hvězdy a sám má doma mnoho marxistické literatury a není odpůrcem našeho zřízení a vůbec ideologie. Pokud namítal v odvolání, že neměl možnost se u hlavního líčení vyjádřit, připustil, že jde o rozsáhlou věc a touto námitkou vyjářil vlastní pocit, zejména v souvislosti se svědkem Mikešem, že všechno bylo tak nějak bagatelizováno.

Obžalovaný Ladislav Brázda u veřejného zasedání ve shodě s výpověďmi v prípravném řízení i u hlavního líčení inkriminované jednání doznal, tohoto litoval, důraznil, že si je vědom pochybení, pokud se podřídil spoluobžalovanému Hučínovi, je si vědom toho, že sbírání zbraní, o něž u něho vzbudil spoluobžalovaný Hučín, je trestné. Belgickou pistoli však neodcizil sám, byť "tlačil" na svého bratrance, aby pistoli vzal, neboť k tomu měl lepší příležitost, jako spolupracovník Koutného, také s Vlastimilem Brázdou měli v držení pistoli střídavě, až nakonec zůstala u něj, neboť jeho bratrance Vlastimil Brázda měl obavu, že při zjištění ztráty pistole by na něj upadlo podezření a byla by u něj pistole nalezena.

K odvolání obžalovaného Vladimíra Hučína, Ladislava brázdy a rodičů obžalovaného Ladislava Brázdy, Heleny a Václava Brázdových, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek ve všech jeho výrocích, které mohly být odvolateli napadeny i správnost postupu řízení tomuto rozsudku předchízejícího a po veřejném zasedání, v jehož průběhu byly zhodnoceny výsledky dokazování před soudem prvého stupně, neshledal podaná odvolání důvodnými.

Soud prvého stupně po objektivní stránce správně zjistil skutky specifikované v bodech 1) - 7), jichž se dopustil obžalovaný Vladimír Hučín a též skutky specifikované pod bodem 8) - 11) výroku o vině, spáchané obžalovaným Ladislavem Brázdou. V pečlivém a obsáhlém odůvodnění rozsudku v souladu s ustanovením § 125 tr.ř. soud prvého stupně jasně vyložil, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, existenci kterých skutečností pokládá se zřetelem na výsledky dokazování za vyloučenou nebo nepochybnou, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, které pokud se naznačovaly rozpory oproti předchozím výpovědím u hlavního líčení velmi pečlivě opakoval a rozpory odstraňoval, pečlivě se vypořádal s obhajobou obou obžalovaných a jasně vyložil jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění výroku o vině z právního posouzení v napadeném rozsudku. Se zřetelem na výpověď Vlastimila Brázdy u hlavního líčení o okolnostech odcizeníí samonabíjecích pistolí ČZ Duo ke škodě Bedřicha Koutného, která je poznamenána vlastními rozpory, jimiž ztrácí na přesvědčivosti však neshledal důvod nevěřit obžalovanému Ladislavu Brázdovi, že pistoli neodcizil sám a že ji též spolu se svým bratrancem měl střídavě v držení až v konečné fázi zůstala u něj a proto ji on předal orgánům činným v trestném řízení. Jde však o okolnost namítnutou obžalovaným Ladislavem Brázdou, která je právně nerozhodná, neboť i když po pečlivém vyhodnocení svědeckých výpovědí Vlastimila Brázdy a výpovědi Ladislava Brázdy možnou usuzovat na spolupachatelství, nemůže samotného obžalovaného Ladislava Brázdu tato skutečnost vyvinit, neboť i v případě, že trestný čin je spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky obou obžalovaných se shodují s jejich obhajobou u hlavního líčení, nutno opakovaně odkázat na odůvodnění výroku o vině v napadeném rozsudku. Pro úplnost třeba jen doplnit, ohledně obžalovaného Ladislava Brázdy, pokud poukazuje na velmi nízkou hodnotu pistole, z níž usuzuje na možnost překvalifikace jeho jednání toliko na přečin, když hodnota představuje částku 240,- Kčs, že není hodnota věci u trestného činu nedovoleného ozbrojování pode §185 tr.zák. rozhodným kritériem pro rozlišní oproti přečinu neboť ustanovení §185 tr.zák. chrání bezpečnost společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného držení nebo výroby zbraní, střeliva a výbušnin, přičemž u obžalovaného Ladislava Brázdy nešlo o takovýto skutek ojedinělý, jak je zřejmé ze skutků specifikovaných ve výroku o vině v bodu 8) až 11). Obžalovaný Vladimír Hučín naprosto shodně formuloval odvolací námitky s postojem uplatněným již u hlavního líčení a pokud argumentuje svým kladným postojem k československému a státnímu společenskému zřízení, je třeba zdůraznit, že i na subjektuvní stranku nutno usuzovat z objektivních činů pachatele, které s tímto tvrzením nejsou v souladu.

Pochybení soudu prvého stupně nelze vytýkat v postupu, který volil podle §37 tr.zák, když upustil od uložení souhrnného trestu za trestný čin hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle §104 tr.zák. Nelze podcenit dlouhou dobu, která uplynula od spáchání inkriminovaného jednání, byť šlo o tři útoky, jimiž tento trestný čin obžalovaný spáchal a skutečnosti, že inkriminovaného jednání se dopustil dříve než rozsudkem okresního soudu v Přerově ze dne 17.5.1977 byl Vladimír Hučín pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm. b) tr. zák. ve věci 3 T 54/77 ve spojené s rozsudkem krajského soudu v Ostrave ze dne 19.2.1977 ve věci 4 Zo 339/77 odsouzen k trestu odnění svobody v trvání devíti měsíců nepodmíněně.

Trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, který byl jako úhrnný podle §100 odst.1 tr.zák. uložen obžalovanému Vladimíru Hučínovi za trestný čin pobuřování podle §100 odst.1 písm.a), trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst.1 písm.b) tr.zák., krádeže podle §247 odst.1 tr.zák., jehož byl účastníkem podle §10 odst.1 tr.zák., poškozování věci podle §257 odst.1, 2 písm.a) tr.zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst.2 tr.zák. je třeba hodnotit jako zákonný. Byť na obžalovaného Vladimíra Hučína je třeba hledět jako kdyby nebyl odsouzen, neboť trest nápravného opatření v trvání 10-ti měsíců, který mu byl uložen v roce 1971 pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. tr.zák. vykonal. Jako přitěžující okolnost nelze hodnotit ani dosouzení ve věci 3 T 54/77 ve spojení s rozsudkem krajského soudu v Ostravě ve věci 4 To 339/77, neboť jednání, které je předmětem tohoto řízení - specifikované pod bodem 1) až 3) výroku o vině se dopustil před vyhlášením rozsudku 17.5.1977. Závažnou přitěžující okolností je však četnost trestných činnostů, jichž se obžalovaný dopustil a opakování téže činnosti, pro kterou byl odsouzen ve zmíněné věci okresního soudu v Přerově 3 T 54/77 a jíž opakuje znovu bezprostředně po podminěném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 9-ti měsíců, k němuž došlo 20.3.1977. Zejména tato okolnost svědčí o výraznějším stupni narušení pachatele. Přitěžující okolností je i dlouhá doba pokračování v inkriminovaném jednání. Byř pracovní morálka obžalovaného zaměstnavatelem je hodnocena kladně, vyznívá hodnocení z pracoviště a stejně tak i z místa bydliště negativně pro chování, jimž vlastní nžádoucí názory přenáší zejména na mladčí spolupracovníky a osoby, s nimiž se stýká v soukromí ve své tělocvičně. Závažnou přitěžující okolností je též, že k spáchání trestné činnosti svedl spoluobžalovaného Vladislava Brázdu. Žádnou z polehčujících okolností odvolací soud neshledal. S ohledem na shora uvedné skutečnosti je nutno trest blíže horní hranici zákonné trestní sazby ustanovení §100 tr.zák. hodnotit jako zákonný. Se zřetelem na výši uloženéhotrestu je jeho podmíněný odklad ze zákona vyloučen a podmínky ustanovení §58 odst.1 písm.a) tr.ř. by ani při nižší výměře trestu, která v úvahu nepřichází nebyly splněny. Pochybení nelze vytýkat v ulženém testu propadnutí věcí, jak jsou shora specifikovýny, ani v zařazení obžalovaného pro výkon uloženého trestu do druhé nápravně výchovné skupiny, neboť před spácháním trestných činů, pro které mu byl uložen trest odnětí svobody, byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, byť z jeho výkonu bezpodmíněně propuštěn.

Odvolacím námitkám obžalovaného Ladislava Brázdy a jeho rodičů, že uložený úhrnný trest v trvání 18-ti měsíců je nepřiměřeně přísný a není dostatečně diferencován oproti trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, který byl uložen Vladimíru Hučínovi, zejména s ohledem na úplné a kajícné doznání obžalovaného Ladislava Brázdy, jímž napomáhal orgánům činným v trestním řízení při objasnění své trestné činnosti a usvědčení spoluobžalovaného Hučína, nelze přisvědčit.

Nepochybně obžalovaný Ladislav Brázda do spáchání inkriminovaného jednání nebyl soudně trestán, jeho hodnocení z pracoviště vyznívá kladně, v místě bydliště je aktivně zapojen v kultuře jako hudebník. Při hodnocení míry zavinění též nelze podcenit, že převážně byl iniciátorem trestné činnosti, jíž se dopustil obžalovaný Ladislav Bráczda spoluobžalovaný Vladimír Hučín, což snižuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného Brázdy, v žádném případě však se zřetelem na hodnocení jeho osobnosti i okolností případu nelze přiznat polehčující okolnost, že jednal pod tlakem závislosti nebo podřízenosti na spoluobžalovaném Vladimíru Hučínovi. Naproti tomu přitěžující okolností je, že se dopustil více trestných činů. Zejména stupeň společenské nebezpečnosti je zvýšen způsobem provedení činu specifikovanémho pod bodem 10), kdy umístil na vstupních vratech rodinného domku Antoníma Mikeše v nočních hodinách nálož výbušniny a tuto přivedl k výbuchu, čímž byla způspbena škoda na vstupních vratech a osobním automobilu Antonína Mikeše. Okolnosti případu - noční hodiny, kdy obžalovaný nemohl mít jistotu, že se na blízku ennachází případně další osoba a kdy v podstatě jen náhodou nedošlo k daleko závažnějšímu následku, když těchto skutečností si obžalovaný i v zhledem k svému věku a intelektu musel být vědom, výrazně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Za situace, kdy spoluobžalovanému Vladimíru Hučínovi, na kterého je třeba rovněž hledět jako kdyby nebyl soudně trestán, za čtyři trestné činy je uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pak trest odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců, uložený Ladislavu Brázdovi rovněž za čtyři stejně závažné trestné činy, je dostatečně diferencován a je v něm zohledněna zvýšená míra zavinění iniciativou spoluobžalovaného Hučína i skutečnosti namítané obžalovaným Brázdou a jeho rodiči v podaných odvoláních, které svědčí v jeho prospěch.

Když nebylo shledáno pochybení ani ve výroku o jímž byl poškozený podle §22í odst.1 tr.ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rozhodl odvolací soud, jak je vedeno ve výroku toho unsesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

V Ostravě dne 16.7.1984

JUDr. Ludmila Svatošová, v.r.