Historicky první přímá volba prezidenta České republiky zaznamenala v posledních týdnech nebývalý společenský zájem a také vyburcovala veřejnost k přemýšlení o směřování naší společnosti a státu. Bedlivě jsme sledovali průběh volební kampaně a domníváme se, že průběh prezidentských voleb by měl být podle platného zákona napadnut u soudu. Jde o princip, o pravidla, o právo, které bychom měli chránit a bránit. Volební zákon č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky říká, že navrhovatel nebo volič může u soudu napadnout průběh voleb, resp. podat návrh na neplatnost voleb, pokud nejsou dodrženy zákonné podmínky, resp. pokud porušení zákona mohlo ovlivnit výsledek volby. § 35 (2) zákona říká - "Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje." V rámci kampaně Miloše Zemana byla médii a veřejnými institucemi zaznamenána řada tvrzení, která zcela jistě měla vliv na výsledek volby a přitom se lze domnívat, že se nezakládala na pravdě. Jenom namátkou - zpochybnit lze tvrzení o akci Olovo, o spolupráci s M. Šloufem, o podpoře veřejných osobností. V rámci kampaně byl také otisknut JUDr. Zavadilem v bulvárním deníku Blesk lživý inzerát dehonestující kandidáta Karla Schwarzenberga. Do jaké míry ovlivnily tyto okolnosti výsledek voleb? Tvrzení, která se jeví jako nepravdivá a přitom ovlivňující volební výsledek, by měl soud přezkoumat. Bylo by spravedlivé, aby Miloš Zeman a další osoby, své suverénní výroky, napadnuté v médiích jako nepravdivé, před soudem obhájili. Myslíme si, že veřejnost má právo vědět, ať už by byla ve výsledku volba určena za neplatnou či nikoli, jestli Miloš Zeman a ostatní, kteří zasáhli údajně lživými výroky do kampaně, tvrdili či netvrdili pravdu. Bylo by velmi zdravé, aby všechny zpochybňované informace, které trápí společnost, projednal soud, když to v průběhu kampaně důsledně neučinili novináři, ani moderátoři debat. Vyzýváme proto navrhovatele, aby neutíkali z bojiště právního státu, a čistě z důvodu hájení pravdy a práva, umožnili projednat všechny údajně lživé výroky, které zjevně měly vliv na výsledek volby, před nezávislým soudem. Pokud by bylo před soudem shledáno, že jsou to naopak média a veřejné osobnosti, kteří zvoleného kandidáta Miloše Zemana neoprávněně napadají, nechť je nalezen skutečný viník. V principu nejde o osobu Karla Schwarzenberga nebo Miloše Zemana. Jde o právo, o pravdu a spravedlnost. Ze zákona o volbě prezidenta České republiky vyplývá, že návrh na přezkum prezidentské volby má právo podat kromě navrhovatele také každý volič. Pokud svého práva nevyužijí navrhovatelé kandidátů, pak lze předpokládat, že tohoto práva využijí podvedení voliči.
Soudní přezkum prezidentských voleb je možné podpořit na Facebooku.
Děkujeme.
Růžový panter, o.s.
Stranickým vítězem přímé volby je KSČM
Z českých politických stran prospěje vítězství Miloše Zemana nejvíc komunistům.
KSČM už potřetí za sebou zásadním způsobem prezidentskou volbu nejen ovlivnila, ale bude z jejích výsledků tentokrát i výrazně profitovat. Zeman sice tvrdí, že nebude přímo zasahovat do dění v sociální demokracii, a lze mu i věřit, ale jeho vítězství i tak v ČSSD zásadně posílí jeho příznivce, kteří mají se současným vedením problematické vztahy. „Pozemanštění“ ČSSD paradoxně ubere na významu Straně práv občanů zemanovci.
Celkově oslabí ale i ČSSD, protože se brzy dostane do vnitřních konfliktů mezi sílícími „zemanovci“ a současným vedením. Jakékoliv oslabení ČSSD znamená ovšem posílení KSČM.
Bylo to právě za Zemanovy vlády, během opoziční smlouvy, kdy KSČM předběhla v roce 2000 ČSSD v preferencích, což se pak opakovalo ještě v letech 2003 a 2005, při vnitrostranických krizích v ČSSD.
Krize, kterou v ČSSD skoro jistě vyvolá Zemanovo zvolení, může tentokrát z KSČM udělat nejen nejsilnější levicovou stranu, ale vzhledem ke krizi pravicových stran nejsilnější stranu vůbec.
Ukazuje se, že KSČM si počínala takticky, když nenominovala vlastního kandidáta do prvního kola volby, protože by po prvním kole musela „řešit“ jeho porážku.
Navíc by se kandidát komunistů chtě nechtě musel v prvním kole vymezovat i proti Zemanovi, což by v druhém kole činilo podporu pro Zemana problematičtější. Takto mohla KSČM udělat ve druhém kole to, co chytře předvídala: podpořit bez výhrad jediného „levicového“ kandidáta.
Darem pro KSČM byl ovšem nejen postup Zemana, ale i postup Karla Schwarzenberga. Kdyby proti Zemanovi stál Jiří Dienstbier, musela by KSČM říct, kde na levici vlastně stojí, což by ji štěpilo. Kdyby postoupil místo Schwarzenberga Jan Fischer, nemohla by zase být podpora pro Zemana tak jednoznačná, protože Fischer oslovoval i část komunistických voličů.
Pro KSČM bylo navíc vynikající zprávou, že se Zeman rozhodl útočit na Schwarzenberga s pomocí témat, která právě komunisté „umějí“ nejlépe. Při rozfoukávání emocí okolo Benešových dekretů a obecně nacionalistických sentimentů i předsudků si Zeman počínal přesně tak, jak by to činil kandidát KSČM. To, že se stal prezidentem i s pomocí těchto tradičně „komunistických“ témat, je pro KSČM důležité ze symbolických důvodů.
Můžeme tak být v brzké době svědky toho, že jedinou stabilní velkou stranou u nás budou komunisté. ODS už pomohl víceméně zničit Václav Klaus.
TOP 09 sice možná zásluhou Schwarzenbergova výkonu v prezidentské volbě dočasně posílí, ale o to, aby se nestala velkou stabilní stranou, se postará „faktor Kalousek“.
Z velkých demokratických stran tedy zbývá jen sociální demokracie jako poslední relativně konsolidovaná, ale její osud se po výhře Zemana jeví jako velmi nejistý.
I kdyby nadcházející vnitřní spory ustála bez výrazného oslabení, bude posílení „zemanovců“ ve straně vnímáno zejména mladšími voliči jako posun od snah o modernizaci zpět k postkomunickému typu levice.
Ta si sice možná bude lépe rozumět s KSČM, ale dlouhodobě nemá v měnící se české společnosti šanci být dominantní silou.
Jiří Pehe, Právo 28.1.2013
Největší slabina demokracie: je pro všechny
V nejčtenějším deníku Blesk vyšel, dnes již všeobecně známý „svinský“ inzerát, který osočuje K. Schwarzenberga ze spojení se sudeťáky a zrady na českém národě.
Zákon o reklamě zakazuje anonymní reklamu týkající se voleb po dobu kampaně probíhající podle volebního zákona. Bůh ví, proč není porušení této povinnosti na rozdíl od mnoha jiných postihováno, pokutováno.
Nechci spekulovat, že se to stalo záměrně, mnohem spíše na to prostě zákonodárce – poslanci, senátoři a prezident republiky, resp. autor zákona, zřejmě ministerstvo vnitra – prostě zapomněl.
Takže postih takového jednání ve správním řízení, který je nejefektivnější, v úvahu nepřichází. Co tedy dále, snad trest podle § 351 trestního zákoníku, jenže ten se týká pouze maření přípravy a průběhu voleb do zastupitelského sboru, takže tudy cesta nevede.
Nebo se obrátit na správní soudy, aby vyslovily neplatnost volby prezidenta republiky? Poněkud utopická představa, která by vyvolala tvrzení o urážce ješitnosti případně poraženého soupeře. Karel Schwarzenberg má možnost obrátit se na soudy, aby chránily jeho dobré jméno a pověst v civilním řízení.
Všechny tyto i další kroky jsou na více či méně dlouhý loket. Cenzura hromadných médií u nás již, požeháno jest, neexistuje, což má, zatraceno jest, za následek, že mnohá z nich si dělají, co chtějí. Protože, jak kdysi napsal Karel Čapek, pokud to tvrdí noviny, je to pravda, ačkoli je to nesmysl. Případné sankce za porušení jejich povinností či zákazů, které ukládají soudy, jsou dosud stále směšně nízké, a lze si tedy dovolit cokoli.
Demokracie je pro všechny občany, i pro ty, kteří s ní neumějí zacházet a dají na slova těch, jimž jsou peníze nade všechno, což je případ bulvárních médií.
Pavel Mates, Právo 28.1.2013
