Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto: zlatej totáč ... ano, i takoví jsme byli.

Mnozí předlistopadoví soudci oblékají talár ještě dnes. Snaha očistit tuzemskou justici začala hned po listopadu 1989. Výsledky jsou z dnešního pohledu rozpačité.

Vynášeli rozsudky podle diktátu režimu. Zpronevěřili se soudcovské nezávislosti. Tak mluví pamětníci o předlistopadových soudcích, kteří trestali politické vězně. Jenže ani odstup 25 let jim nepřinesl zadostiučinění. Někteří soudci se totiž věnují své profesi dál. A podle zákona z roku 1991 jsou morálně čistí.
Ministerstvo spravedlnosti odhaduje, že více než 500 soudců, kteří dnes vynášejí verdikty, bylo ve funkcích už před rokem 1989. Talár v tuzemsku dnes obléká 2900 lidí.
Jednou z nich je například i Eva Burianová, která přesně před pětadvaceti lety poslala Václava Havla na osm měsíců do vězení za podněcovánía maření výkonu veřejného činitele. Havel se v lednu 1989 přišel podívat na Václavské náměstí během protestů při Palachově týdnu. Burianová, která rozhodovala o jeho odvolání, dodnes soudí u pražského městského soudu. LN se pokusily získat její vyjádření. Neúspěšně.
První pokus o očistu justice se rozjel po sametové revoluci. Otázka byla na první pohled jednoduchá: Jsou soudci, kteří se sklonili před vůlí minulého režimu, zárukou nezávislosti?
Seznam VONS
V září 1991 začal platit zákon o soudech a soudcích, kterým se podle ministerstva justice "očistila". Každý soudce musel být v té době znovu jmenován do funkce. Před rozhodováním poslanci obdrželi ke každému z nich jakýsi posudek. Poslankyně Hana Marvanová, současná první náměstkyně ministryně spravedlnosti, tehdy spolu s Výborem na ochranu nespravedlivě stíhaných způsob posuzování napadla veřejně.
"Oficiální hodnocení soudců bylo ve stylu 'v kolektivu oblíben'," vzpomíná Marvanová. Důležité informace však chyběly.
"Dala jsem Haně Marvanové seznam soudců, kteří odsoudili lidi do vězení za politické trestné činy, to znamená nespravedlivě," popisuje publicistka a bývalá disidentka Petruška Šustrová, členka VONS.
Nezahrnula do něho soudce, kteří politickým vězňům dali podmínku. "Říkali jsme si, že ti, kteří měli odvahu dát těm lidem alespoň podmínku, nějaké svědomí měli," vysvětluje Šustrová.
Občanské iniciativy pak opakovaně tlačily na ministerstvo spravedlnosti, v jehož čele stál Jiří Novák, aby zprofanovaným soudcům "neprodloužilo kontrakt". Až v roce 1993 se aktivisté dostali přímo k Novákovi. Jak ale Šustrová zklamaně říká, výbor ničeho nedosáhl: "Ministr nám vysvětlil, že je to naprosto neprofesionální, co děláme. My jsme se ho ptali, jak si umí představit, že budou dál soudit." Podle advokáta Milana Hulíka, který byl také členem VONS, totiž politické procesy nemohl před listopadem 1989 soudit každý. Člověk musel být předem kvalifikovaný. A takový status nezískal jen tím, že byl členem KSČ.
Výsledek? Drtivá většina problematických soudců byla znovu jmenována a očista justice skončila.
Kdo byl ve straně?
Aktivista Tomáš Pecina ale v minulých letech Pandořinu skříňku znovu otevřel. Chtěl vědět, kteří soudci byli členy KSČ. Nakonec v roce 2010 Ústavní soud rozhodl, že má na takové informace právo, a zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. "Uspěl jsem a ministerstvo pak tyto informace zveřejnilo samo před třemi lety na svém portálu. Neúspěšné je to, že tito lidé stále soudí," řekl Pecina.
Jenže tento seznam, který v současné době obsahuje přes 500 jmen, podle něho nikdy nebyl úplný. "Ministerstvo poslalo soudcům dotazník a ti buď napsali, že byli v KSČ, nebo taky ne. I takové případy jsem našel," dodal Pecina, podle kterého je nejkřiklavější právě pražský městský soud, kde působí nejvíce soudců "s rudou knížkou". Podle současného šéfa Soudcovské unie Tomáše Lichovníka není ale správné se dnes ptát na předlistopadové soudce. "Vycházím z toho, že kdo prošel tímto novým jmenováním, na toho je potřeba nahlížet jako na každého jiného soudce," sdělil LN Lichovník. Sám začínal v justici v roce 1991 a na posuzování soudců si pamatuje. "Co mělo zaznít, mělo zaznít tehdy," myslí si ale.
Paradoxní je příběh soudkyně Marcely Horváthové (nebyla v KSČ – pozn. red.), která v roce 1988 poslala do vězení těžce nemocného disidenta Pavla Wonku, který téměř nemohl odpovídat na její otázky. Ten za mřížemi zemřel. Po sametové revoluci v justici mohla zůstat. "Je u Okresního soudu v Trutnově. Zajímavé ale je, že ta dnes soudí velmi dobře. Tak dobrých soudců jsem potkal málo," řekl aktivista Pecina.

Foto popis| Pavel Wonka v poutech. Nemocného disidenta poslala soudkyně v Trutnově za mříže. Zemřel v roce 1988 ve vězení. Bylo mu třicet pět let. Foto autor| FOTO PŘEMYSL FIALKA

Michaela Kubátová, 24.3.2014 - Lidové noviny (Téma)

Od listopadu 1989 se několik let jako poslankyně snažila, aby soudci politických vězňů nebyli znovu jmenováni. Byla jsem ale v menšině, říká Hana Marvanová, advokátka a nyní i první náměstkyně ministryně spravedlnosti.

* LN Byla jste u toho, když se znovu jmenovali soudci. I ti předlistopadoví. Jak to tehdy probíhalo?

Dostali jsme jejich hodnocení a proč jsou navrženi. Já jsem získala podklady Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Když jsem to srovnala, tak jsem zjistila, že v dokumentech chybí informace, co soudci dělali před listopadem. A našla jsem mezi nimi právě i ty, kteří soudili politické procesy. Pamatuju si, že jsem to tehdy zpochybnila. Říkala jsem, že ty návrhy neobsahují úplné hodnocení.

* LN Co tedy oficiální hodnocení obsahovalo?

Bylo ve stylu "v kolektivu oblíben", ale tyto důležité informace tam prostě nebyly. Chyběly i informace o jejich aktivním členství v komunistické straně, pokud nešlo jen o řadové členství.

* LN Jak se k tomu postavilo ministerstvo spravedlnosti?

Ministerstvu se to vracelo a předložili nám opravené návrhy. Potom jsme to projednávali i na plénu. Já jsem stále zastávala názor, že ti soudci, kteří se podíleli na politických procesech, by prostě neměli být jmenováni k soudu. Byly tam dokonce případy, kdy byli jmenováni k vyšším stupňům soudů nebo na nějakou vedoucí pozici. Jako kdyby měli být ještě odměněni.

* LN Takže vaše snaha spíše narazila...

Vím, že většina soudců opravdu jmenována byla. Byla jsem tehdy vmenšině a nadělala si tímuspousty lidí zlou krev.

* LN Pamatujete si na nějaké konkrétní jméno soudce?

Projednávala se i soudkyně Marcela Horváthová, která odsoudila Pavla Wonku. Věděla jsem to, protože jsem byla ve vyšetřovací komisi. Odsoudila ho v těžkém zdravotním stavu, což musela vědět. Odsoudila ho na smrt. On pak za pár dnů ve vězení opravdu zemřel. Ale ani to nebylo bráno jako argument.

* LN Jak jste plénu vysvětlovala, že by tito soudci neměli být znovu jmenováni?

Politické procesy byly na politické zadání tehdejší moci ÚV KSČ, StB a tak dále. Ti soudci, když někoho odsoudili, uposlechli politického nátlaku. Ausoudce je důležitá nezávislost. Takže oni prokázali, že politický nátlak na ně fungoval a nejsou dostatečnou zárukou nezávislosti. Nedělala jsem to z osobní msty.

* LN Politická situace se změnila, můžeme si myslet, že už jsou vůči jakýmkoliv nátlakům imunní, když pořád soudí?

Pochybnosti tam samozřejmě pořád mohou být. Ale po 25 letech bych si to netroufla tvrdit paušálně.

* LN Někteří pamětníci říkají, že ti tehdejší soudci, kteří politickému vězni dali podmínku, vlastně ukázali, že si úplně diktovat komunistickým režimem nenechají...

Oni třeba odsoudili někoho na podmínku, ale ten člověk stejně strávil skoro celý trest ve vazbě. Je jasné, že byli soudci, kteří soudili politické procesy, a v rámci reality doby se snažili o relativní mírnost. Apak byli ti urválkovští, kteří se v tom vyžívali. Proto si myslím, že by bylo cenné, kdyby se k tomu vyjádřili.

Michaela Kubátová, 24.3.2014 - Lidové noviny (Téma)

Soudcovská unie ČR - monitoring tisku 24.3.2014