Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Proti ztrátě paměti, Memorandum 2014.

V roce 1989 u nás skončil režim budovaný podle zdánlivě ušlechtilé komunistické ideologie. Její zavádění do praxe přineslo, stejně jako všude jinde ve světě, násilí, okrádání, zabíjení, nesvobodu a devastaci ve všech oblastech života. Dědictví komunistického režimu nás provází po celé čtvrtstoletí, které od té doby uplynulo, mnoho problémů současnosti má kořeny právě v období "budování socialistické společnosti".

Uveďme pár příkladů. Stávající zřejmé odcizení občanů od státu a jeho základních institucí spolu s nízkou ochotou veřejně se angažovat souvisí se čtyřicetiletým každodenním utvrzováním, že vše určuje strana a vláda, tedy ti nahoře, a občan jako jednotlivec sám nic nezmůže. Korupční praktiky, pociťované jako nejbolestnější projev současné demokracie, jsou důsledkem toho, že korupční byl celý předlistopadový systém. Občané byli korumpováni soustavně – za loajalitu dostávali o něco lepší život, členství ve straně startovalo kariéry atd. Přímá korupce se projevovala široce rozšířeným systémem drobných úplatků a protislužeb. Krédo "kdo neokrádá stát, okrádá rodinu" se stalo běžně přijímaným životním návodem a dokládá úpadek právního vědomí a vztahu k majetku. Dnešní nižší životní úroveň některých skupin obyvatel, zvláště seniorů, je také ovlivněna nedávnou diktaturou. Je to zřejmé při porovnání s mnohem lepší situací v sousedních západních zemích, které za sebou mají jinou, demokratickou poválečnou historii.

Je úkolem nás všech přispět k řešení současných nedostatků, aby se naše společnost měnila k lepšímu. Využijme k tomu možnosti, které nabízí demokracie – můžeme svobodně vyjadřovat své názory, aktivně vstupovat do veřejného života, bez omezení vybírat politickou reprezentaci. Bohužel se ale zdá, že naopak přibývá lidí, kteří hledají inspiraci v komunistickém režimu, že se čím dál víc prosazuje smířlivý a relativizační pohled na něj. Stále častěji se objevují výzvy po pojmenování jeho pozitiv. Narůstá počet voličů, kteří dávají svůj hlas při volbách komunistické straně. Straně, jejíž někteří představitelé se otevřeně hlásí k totalitnímu systému, soustavně lžou o našich moderních dějinách, schvalují a podporují nejhorší světové diktatury, v evropské a světové politice prezentují postoje, které jsou v rozporu s obecnými zásadami demokracie a mezinárodními pravidly.

Tyto tendence nelze lehkovážně přehlížet. Varování před důsledky probíhající rehabilitace komunistického režimu a upozorňování na nebezpečí, vyplývající ze zkreslování minulosti, jsou často ironizována a považována za přehánění a strašení. Mnozí takto ještě nedávno označovali i výzvy k obezřetnosti ve vztazích s Putinovým Ruskem, v němž je za vzor považována sovětská minulost s její imperiální rozpínavostí. Letošní události na Ukrajině by měly být dostatečným varováním. Realitou se totiž stalo zdánlivě nepředstavitelné. Otázka, kam chce Česká republika patřit, je nyní ještě aktuálnější.

Zločinnou podstatu komunistického režimu je třeba připomínat. Antikomunistické postoje a aktivity považujeme za stejně důležité jako například aktivity směřující proti neonacismu. Je nutné pojmenovávat, co je pravda a co lež, rozlišovat mezi dobrým a špatným, mezi předlistopadovými statečnými postoji a kapitulantstvím či kolaborací. Zřetelné hodnocení je zásadní, zejména při výchově mladé generace. Ta by měla umět rozeznat případné tendence k oslabování demokracie a vystoupit na její ochranu. Je třeba deklarovat, k jakým hodnotám a postojům se vztahujeme, a mladé lidi k nim vést.

Zlo zůstává zlem, zločiny se z historické paměti nesmějí vytratit. Komunismus nás totiž bolí dodnes.

Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni

---

Online memorandum 2014 můžete podepsat ZDE. A připojte i krátký vzkaz o tom, jak komunismus poznamenal život váš nebo vaší rodiny, přátel nebo celé společnosti.

Pietní průvod studentů vyjde 26. června cca v 11.40 hod. od Národního divadla v Praze a bude pokračovat přes most Legií k pomníku obětem komunistického režimu, kde jejich památku uctíme minutou ticha.

● Studenti šli Prahou. Bojují proti ztrátě paměti

● Sliby komunistů a realita
● Cena facky aneb Gottwaldovy boty
● Když Američané bombardovali Berlín čokoládou
● Nezištnou pomoc ztrestal politický proces

● VIDEO: Školní film přibližující normalizaci