Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

AKTUALIZOVÁNO!   Každou chvíli mi volají občané s tím, že jsem sliboval, že ve svém projevu dne 17.listopadu na Náměstí T.G.M. se kriticky vyhraním k prezidentovi Petru Pavlovi, a to především pro jeho výraznou komunistickou minulost a jeho povyšování do generálských hodností těch, kteří jsou pachateli záměrného neobjasnění mimořádně závažných trestných činů souvisejících s pracovníky ruských tajných služeb a militantními členy KSČm.

Z mého projevu, který trval 14 minut, bylo ve sdělovacích prostředcích použito pouze mé kritické vyjádření k dominantní soše rudoarmějce, který od r. 1955 doposud stojí před ZDŠ na Želatovské ulici i díky nynějším nejvyšším představitelům města Přerova.

Z mého projevu byl učiněn záznam, který je důkazem, že jsem ve svém proslovu veřejnost za pomoci konkrétních důvodů varoval před současným komunistickým rozvědčíkem - prezidentem ČR Petrem Pavlem, ale také před bývalým konfidentem StB Andrejem Babišem, který v poslední volbě prezidenta ČR kandidoval jako jeho protikandidát.

Bohužel místní sdělovací prostředky zřejmě účelově vyřadily tu část, kde jsem se k bývalému komunistickému exponentovi Petru Pavlovi kriticky vyjadřoval.

Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje a předseda Konfederace politických vězňů Přerov

---

Přesvědčte se:
• VIDEOzáznam projevu
• Přerovský Deník
[Aktualizace: Byl jsem upozorněn, že tvLipník jako jediná zveřejnila celý průběh vzpomínkové akce. Díky za to, i když to rozhodně není místo navštěvované širokou veřejností.]

---

Přepis projevu:

Vážené dámy, vážení pánové, vážení přítomní,

Slyšeli jsme, jak probíhala druhá světová válka. Válka skončila a na bodácích rudoarmějců přišla druhá ideologie, která od počátku začala popravovat díky svým poradcům, kteří ovládli naše zřízení až do kořenů, do justice, do bezpečnostního aparátu i do policejních a vojenských složek. Přišly padesátá léta...

Proč to říkám: My tady hořekujeme nad různými ideologiemi, ať už nacistickou nebo komunistickou, ale pořád tady v Přerově chráníme monument sovětského regulovčíka, který stojí na Želatovského ulici vyzbrojem samopalem ráže 7,62 značky Špagin. Tato socha je dílo Josefa Bajáka. Josef Baják toto dílo musel vytvořit v padesátých letech, v počátku, v první polovině padesátých let, tedy v době, kdy politické procesy komunistického režimu vrcholily a byly zakončeny mnohdy tresty smrti a mnohaletým vězněním.

Josef Baják byl donucen tuto sochu, tohoto rudoarmějce, postavit. Nejprve chtěl vybudovat jakéhosi partyzána, ale potom přišli soudruzi z oblastního oddělení Státní bezpečnosti Olomouc a přinutili ho k tomu, aby vytvořil to, co tam stojí dodnes. Není pochyb, že na bodácích těchto rudoarmějců sem byla dovlečena ideologie, která skutečně měla zhoubný dopad na naši republiku. Po dlouhou dobu. Tento Josef Baják, proč ho zmiňuji, tento Josef Baják, když přišel rok '68, tak byl doslova nešťastný z toho, co vlastně vytvořil. Já tyto informace mám od hodnověrného svědka, a to od zakladatele Kazeta, jak od jeho syna, tak od jeho otce. Ten mě o těch věcích hodně informoval.

Já jsem se s Josefem Bajákem setkal dvakrát, a to při příležitosti, kdy jsem byl podruhé uvězněn a zatčen a důvodem zatčení bylo, že jsme chtěli zaútočit mimo jiné i na tuto sochu v den jednadvacátého srpna, tedy v den výročí okupace naší republiky sovětskou armádou. Bohužel akce byla prozrazena, výslechy byly velmi tvrdé a to si člověk pamatuje. Nejhorší na tom bylo to, že Josef Baják sám byl informován o tom, že tato socha bude poškozena do té míry, že bude muset být odstraněna. Ale nepodařilo se to.

Přišly roky normalizace. Bylo otřesné, jak lidé přes to všechno, co viděli, co tady přivezli na sovětských tancích, vstupovali do různých organizací kolaborantských, ať už je to Revoluční odborové hnutí, Socialistický svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství a mnoho dalších organizací, jako je Svazarm... Vy si jistě říkáte 'Co to tady vykládáš, vždyť to byly zájmové organizace!'. Není to pravda, přečtěte si stanovy, tam už započalo to narušení té páteře těch lidí, kteří tam prostě vstupovali, aby se nějakým způsobem tím režimem prošlo. A to si myslím, že je naprosto špatně.

Přišel rok '89. V této době již Státní bezpečnost pronikla do různých disidentských organizací. Státní bezpečnost tehdy řídil generál Lorenc. Byl to špičkový zpravodajský důstojník a měl mimořádný talent získávat agenturu, a vlivovou agenturu. Oni už tenkrát věděli, že tanky ze Sovětského svazu nepřijedou, že si budou muset pomoci sami, a tak získávali různé vlivové osoby, jednající ve prospěch Státní bezpečnosti.

Já sám mohu upozornit na konkrétní příklad. Například případ Tomáše Hradílka z Lipníku, který dlouhou dobu nám byl už potom podezřelý, že ho nikdy nezavřeli. Vždy byl zatčen jen na pár hodin a za den propuštěn pod legendou, že byl zajištěn. Nikdy nebyl uvězněn. Mezi mnou a Stanislavem Devátým vznikla v této věci velká debata a sváděli jsme to jeden na druhého, jak za to může, že jsme tuto věc neodhalili.

Tomáš Hradílek se důvěrně, po čase potom i veřejně, spojil s lidmi, kteří nastoupili po sedmnáctém listopadu. Já jsem se stal důstojníkem tajné služby, a řeknu vám: byl obrovský problém přinést informaci, která se týkala působení agentů ruských tajných služeb, řízených konzulátem například v Ostravě, a tyto zprávy, když byly zpracovány, tak takový Václav Klaus je vůbec nechtěl vzít do ruky, jak kdyby se těmto zprávám vyhýbal. Já se dokonce domnívám, že informace některé prozrazoval právě ruské straně.

Můj čtvrtý trestný čin, když jsem byl zatčen v roce 2001 bylo, že jsem vás, občany, plašil Ruskem. Dneska jsem na tento trestný čin vpodstatě hrdý. Ale o to nejde. Když jsem byl zatčen v roce 2001, tak důvodem zatčení byly bombové útoky v Přerově, které doposud nejsou objasněny. Já vám řeknu, já jsem byl v tom týmu Výbuch, který byl specielně pro tuto akci ustanoven, a postupně jsem zjišťoval, že výbuchy byly udělány tak, že nejméně dva byly tak provedeny, že jsem sám sebe se musel zeptat, zda jsem za nimi nestál já. Prostě můj rukopis byl zkopírován z trestních spisů ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsme zaútočili na agenta Státní bezpečnosti v Čechách - Domaželicích, o kterém jsme nevěděli ale, že pracuje pro KGB.

Ta věc se vyšetřovala takovým způsobem, že do této akce byl zapojen současný ředitel policie Tomáš Landsfeld. Tento Tomáš Landsfeld je oceněn a povýšen do generálské hodnosti. Do generálské hodnosti je povýšen současným prezidentem Petrem Pavlem. Petr Pavel byl voják. Byl v NATO, ale byl to také nomenklaturní kádr komunistické strany, který se aktivně zasazoval o práci vojenského obranného zpravodajství. Doslova si ochočil generála Radovana Procházku, který jako oficielně řídil vojenské zpravodajství.

Tento generál Radovan Procházka, a mohu to dokázat, tak nenejvýš řídil stavění kulis v Národním divadle, ale byl Havlem jaksi osloven a než se zjistilo co je zač, tak byl ustanoven do funkce. Jeho první úkol byl, nebo ten si zvolil, že musí opevnit vojenské bunkry ze strany Německa. Ano, slyšíte dobře, chtěl opevňovat bunkry ze strany Německa, to byla obrovská ostuda, která byla na diplomatické úrovni i řešena. Tak se mu rychle dalo vyznamenání, Řád Bílého lva, aby přestal s takovými aktivitami. Ale ve skutečnosti jeho pobočník, asistent, byl Petr Pavel. Ten nebyl pobočník, ten řídil přímo tohleto vojenské obranné zpravodajství.

Proč to zmiňuji: Když byl Václav Klaus u moci, tak tento člověk vyloženě stranil ruským tajným službám. Nechtěl znát operativní postupy pracovníků GRU, prostě vůbec o tom nechtěl nic vědět, protože když by to věděl, tak by si ten dokument musel přečíst a musel by ho parafovat.

Nastoupil Miloš Zeman, který byl něco podobného, ale tam už bylo zřejmé, že tento člověk straní těmto komunistickým strukturám. Když byl nachytán v zámku řeckého militantního komunisty Epanastatise Prusalise v Ostravě, napsala se o tom zpráva. My jsme se domnívali, že takováto zpráva by měla mu být předána, abysme ho chránili před prostředím, do kterého se dostal. Jenže Miloš Zeman byl člověk, který dosazoval do svých pozic takové lidi, jako byl například Petr Kadlec, pardon, Tomáš Kadlec. Tento řídil Národní bezpečnostní úřad. A tento dal bezpečnostní prověrku Petru Pavlovi. Tomáš Kadlec je tohoto času na sedm let v kriminále, právě za podobné a další podvody.

Vy jistě řeknete 'Ale dyť Petr Pavel byl přece v NATO, byl vysoce postaven, měl důvěru.' Ano, on tam byl jako voják. Kdyby on byl člověkem, který učí nějakou instruktáž vojenského typu, skákat s padákem nebo nějaké bojové přípravy, například, neměl bych proti tomu výhrad. Ale jako na prezidenta s tím naprosto nesouhlasíme, my, političtí vězni, neboť víme, co obnáší nebo obnášela jeho práce. On byl připravován na zvlášť diverzní akce, zpravodajské hry a různé diverze v zahraničním demokratickém státě. Tedy pokud jsme zvolili tohoto prezidenta, já nemohu jinak, že jsme zvolili člověka, který nemá důvěru politických vězňů v žádném případě.

Ale měli jsme možnost vybrat ze dvou zel. Jeden, konfident Státní bezpečnosti Andrej Babiš, krycím jménem Bureš, který ohrožuje tento stát ekonomicky. Ano, to je velké zlo. Já jsem na to upozorňoval a upozorňoval jsem také v tom smyslu, že když se dělil federál, naše republika, tak pracovníci Slovenské informační služby přešli do České informační služby, neboť nechtěli dělat pod Mečiarem, a varovali nás před Andrejem Babišem. Tehdy Odbor organizovaného zločinu se toho okamžitě chytl a začal zjišťovat skutečně temné stránky tohoto komunistického exponenta.

Je nás deset miliónů. A vy jste vybrali z těchto finálových uchazečů o post prezidenta v tomto roce. Je to něco jako bysme řešili, vyháněli čerta ďáblem. Prosím vás, jestliže vybíráme mezi těmito dvěma zlema, tak si myslím, že je to špatně, že jsme se dostali do takovéto fáze v našem státě. Vybírat mezi Andrejem Babišem a komunistickým rozvědčíkem Petrem Pavlem je skutečně smutný stav věcí, nám to velmi vadí. Ale bohužel, do tohoto stavu nás také přivedla i část lidí, kteří se angažovali v ODS. Někdejší, bývalý ministr spravedlnosti Jiří Novák přímo kryl komunistické agenty, dodával je do civilní služby tak, aby prošli, aby nemuseli přes lustrační zákon. Nejhorší na tom je, že pracovníci typu Petra Pavla nešli a nemuseli jít přes lustrační zákon. To je neuvěřitelná skutečnost. Oni nemuseli být lustrováni. Celé vojenské zpravodajství bylo složeno z příslušníků Státní bezpečnosti.

A teď zmíním ještě našeho ředitele policie Tomáše Landsfelda. Tento člověk kryl zločiné praktiky ruských tajných služeb. Vrbětice, to byla jenom špička ledovce, jenom objevování Ameriky. Těch bombových útoků, které se udály v Přerově na přelomu milénia, bylo několik. Byla to nebezpečná trestná činnost a oni dělali všechno pro to, aby se tato činnost neobjasnila. Jakmile bylo zřejmé, že za tím stojí pracovníci ruského konzulátu ve spojení s našimi extrémními komunisty, tak se tyto věci prostě nesměly šetřit a akce byla zastavena například Františkem Bublanem, který se po mém zatčení stal šéfem rozvědky a potom dokonce ministrem vnitra.

Tady je potřeba říct něco i hlubšího, co vám rozhodně nebude příjemné. Já si myslím, že je je [vhodné] zrovna v tento čas, v tuto dobu, o tom něco sdělit, ale myslím, že vývoj bude pokračovat a je samozřejmě na nás, co si všechno necháme líbit. Já, jako předseda Konfederace politických vězňů a válečný veterán třetího odboje, se nemohu smířit s tímto stavem a myslím si, že by se to mohlo zlepšit. Ale samozřejmě záleží na nás. My jsme si zvolili tohoto prezidenta, my jsme si zvolili lidi, kteří naprosto by neměli mít důvěru, ale vy občané nemáte ty možnosti jako zpravodajská služba nemá ty možnosti nahlédnout pod kůži co jsou zač a tak je ten stav takový, jaký je.

Vím, že jsem vás nepotěšil, já většinou bývám poslem špatných zpráv, ale přesto vám děkuji za pozornost.